Clarence Johnson

Clarence Leonard „Kelly“ Johnson (27. února 1910 – 21. prosince 1990) byl americký letecký a systémový inženýr. Je uznáván za řadu důležitých leteckých návrhů, mezi které patří stroje Lockheed U-2 a SR-71 Blackbird. Vedle návrhu prvního letounu, který překročil Mach 3, se také podílel na prvním bojovém letounu schopného rychlosti Mach 2 – Lockheed F-104 Starfighter, prvním americkém proudovém stíhači zařazeného do služby – Lockheed P-80 Shooting Star, stejně jako první americké stíhačce, která překročila rychlost 400 mph – Lockheed P-38 Lightning a mnoha dalších příspěních k nemalému počtu letadel.[1] Johnson více než čtyři desetiletí pracoval jako člen a první vedoucí týmu Lockheed Skunk Works a říká se o něm, že byl „organizačním géniem“.[2] Hrál vedoucí úlohu v konstrukci více než čtyřiceti letadel, z nichž několik dostalo prestižní cenu Collier Trophy a získal reputaci jako jeden z nejtalentovanějších a nejplodnějších leteckých konstruktérů v historii.

Clarence Johnson
Narození	27. února 1910 Ishpeming
Úmrtí	21. prosince 1990 (ve věku 80 let) Los Angeles
Místo pohřbení	Forest Lawn Memorial Park
Alma mater	Michiganská univerzita Flint Central High School
Povolání	letecký inženýr a inženýr
Zaměstnavatel	Lockheed Martin
Ocenění	Národní vyznamenání za vědu (1965) čestný královský průmyslový designér (1984) Národní medaile za technologii a inovace (1988) medaile Daniela Guggenheima National Academy of Engineering Founders Award … více na Wikidatech
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V roce 2003 v rámci připomínky 100. výročí letu bratří Wrightů ho časopis „Aviation Week & Space Technology“ zařadil na 8. místo v seznamu 100 nejvýznamnějších a nejvlivnějších lidí v prvním století letectví.[3] Johnsonův vedoucí v Lockheedu Hall Hibbard, odkazujíc na Johnsonův švédský původ, poznamenal inženýrovi Benu Richovi: „Ten zatracený Švéd vážně vidí vzduch.“[1][4]