Citlivost

Citlivost je v dnešní době nejčastěji udávaná dle normy ISO 5800 (ČSN 66 6625), která vznikla „sloučením“ norem ASA PH2.5-1960 a DIN 4512:1961-10. V digitálních fotoaparátech je parametr jednoduše nazýván ISO. Citlivost ISO se pohybuje obvykle v rozmezí od 12/12° do 3200/36° (u řady fotoaparátů je ale udávána i vyšší), obvyklé hodnoty jsou 100/21°, 200/24° a 400/27°.

Ve starší literatuře se lze setkat také s dalšími jednotkami, obvykle pojmenovanými podle tvůrce nebo organizace, kteří je stanovili. Jsou to:

• °DIN (Deutsche Industrie-Norm, vydávaná Deutsches Institut für Normung)
• °Sch. (Scheinerova stupnice - evropská a americká varianta)
• BS (British Standards Institution)
• B.S.I. (British Scheiner Exposure Index)
• GOST (gosudarstvěnnyj standart, státní standard - Rusky ГОСТ, государственный стандарт)
• ASA (American Standards Association)
• Weston Film Speed Ratings
• GE (General Electric)
• H.&D. (Hurter & Driffeld Speed Numbers - evropská a americká varianta)
• °ČSN (Československá státní norma)

Ty jednotky, které jsou ve výše uvedeném seznamu označeny jako stupně (°), jsou logaritmické. U všech těchto logaritmických stupnic odpovídá zvýšení o 3 stupně dvojnásobné citlivosti.

Přesný přepočet citlivosti konkrétního materiálu mezi stupnicemi není úplně možný, protože některé z nich zohledňují i strmost materiálu (která u klasických materiálů nemusí být lineární) a použité vyvolávací chemikálie. Někteří výrobci navíc mírně korigovali své údaje (aby kompenzovali vliv rozdílných definic stupnic).

Přibližný přepočet (může se lišit podle zdrojů o 1/3-2/3 EV):

Ukázky šumu fotografie digitálního fotoaparátu při úrovních citlivosti ISO 100 až ISO 1600. Je vidět, s rostoucím ISO se výrazně zvyšuje i intenzita šumu.

Dvojnásobná citlivost snižuje potřebný expoziční čas na polovinu. Tedy při dvakrát větší citlivosti (filmu, snímače – CCD, CMOS) stačí pro stejnou úroveň expozice pouze polovina dopadajícího světla. Při zdvojnásobení citlivosti beze změny množství dopadajícího světla tedy můžeme:

• zkrátit expoziční čas na polovinu – a tím snížit rozmazání pohybu ve focené scéně, nebo
• zvýšit clonu o jedno clonové číslo – tím se adekvátně zvýší i hloubka ostrosti.

Při kreativním fotografování je také častá změna citlivosti na menší, kdy se prodlužuje čas potřebný k expozici (zvýraznění pohybu ve fotografované scéně) nebo je možné snížit clonové číslo (třeba až na hranici, která je dána světelností objektivu – popředí je více odděleno od pozadí snížením ostrosti pozadí fotografované scény).

Citlivost filmu má v praxi vliv na kvalitu fotografie – způsobuje větší šum a zrno:

• u klasického záznamu je výrazné zrno přirozeným projevem citlivějších filmů
• u digitálního záznamu se projevuje pouze („elektronický“) šum – hraje zde roli hlavně kvalita a velikost čipu

Na rozdíl od zrna klasického filmu (který v některých případech může být použit záměrně) je šum v digitálním záznamu extrémně degradujícím faktorem. Kazí kvalitu fotografie, snižuje její ostrost, pohlcuje detaily a zakrývá (ničí) jinak ostré barevné přechody. Lze jej eliminovat pouze na úkor detailů fotografie (např. prokreslení vlasů, vzoru na látce, atd.). Eliminace šumu je čím dále více patrná především u digitálních fotoaparátů s malým čipem, který má velké rozlišení.

Vývoj čipů jde kupředu především v hustotě světlocitlivých buněk. S ohledem na výrobní náklady není často kladen důraz na snižování jejich vlastního elektrického šumu, který má na zkreslení výsledné informace o intenzitě dopadajícího světla největší vliv. Problém je řešen až odšumovacími algoritmy v procesoru fotoaparátu, který fotografii před uložením „vyčistí“. Zanikají tím detaily, snižuje se čitelnost kresby a v nejhorším případě je pak výsledek více podobný malbě než fotografii. Je to levné řešení se snadnou výrobou nových modelů fotoaparátů, ale řešení s velmi nízkým skutečným růstem technické kvality fotografie při rostoucím rozlišení.