Chytridiomycety

Chytridiomycety mohou mít několik typů stélek, ty nejprimitivnější jsou jen váčkovitá sporangia bez přídatných orgánů, u jiných skupin se však přidávají různě složité rhizoidy. Nejsložitějším typem jsou druhy s tzv. cenocytickým myceliem, které připomíná podhoubí hub. Buňky jsou obvykle mnohojaderné. Buněčná stěna typická pro chytridiomycety je chitin, beta-1,3-glukan a beta-1,6-glukan; celulóza údajně u jednoho zástupce.[1]

Množí se nepohlavně produkcí spor v rozmanitých sporangiích, ale bylo u nich nalezeno i mnoho druhů pohlavního rozmnožování. Zoospory se totiž mohou za určitých podmínek chovat jako gamety a fúzovat spolu za vzniku nového jedince. Jindy jsou však gamety již plně odlišené na základě velikosti či barvy; nejvyšším stupněm vývoje je zřejmě oogamie, kdy samičí gameta (oosféra) zůstává na svém místě v gametangiu a je oplodněna pohyblivými samčími gametami.[1]

Tato skupina je zřejmě primárně vodní, ale vyskytuje se ve velkém měřítku i v půdě. Samostatnou kapitolou jsou Neocallimastigomycota, dnes svébytné oddělení, které žijí v bachoru mnohých býložravých kopytníků.

Nachází se mezi nimi řada parazitických a saprofytických druhů. Parazitovat mohou na jiných chytridiomycetách, cévnatých rostlinách nebo i na hmyzu.[1] Ke známým parazitickým chytridiomycetám patří mimo jiné rakovinec bramborový (Synchytrium endobioticum) parazitující na bramborách, lahvičkovka (Olpidium), případně Batrachochytrium dendrobatidis napadající žáby.