Chrást (okres Plzeň-město)

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1242. V roce 1514 koupilo obec město Plzeň od bratří Valdštějnů se vším příslušenstvím[3]. Obec bez úhony přestála období třicetileté války a ve druhé polovině 17. století se začala postupně měnit. Někdy kolem roku 1680 byly v Chrástu založeny železné hutě a pece a přistaveny k tomu kanceláře a obydlí. K pohonu byl použit náhon dlouhý přibližně 1 kilometr. V 18. století však tento provoz začal upadat, docházelo k jeho několikerému propachtování. Až v roce 1883 došlo k trvalému pronájmu a byla zde zavedena výroba orného nářadí, lopat, sekyr, a kladiv, a místo se stalo známé pod názvem lopatárna. Provoz se ustálil a v roce 1938 zde pracovalo 65 zaměstnanců. V roce 1942 však byla výroba zastavena. Dalším průmyslovým podnikem byla Kamencárna Cech svatého Víta, která byla založena v roce 1789. Ta se záhy stala dodavatelem velmi kvalitního kamence. Jeho roční produkce dosáhla 130–150 centů (1 cent = 56 kg), a výrobek se vyrovnal nejlepším cizozemským výrobkům a úspěšně se vyvážel. V roce 1812 zachvátil obec rozsáhlý požár a popelem lehla podstatná část vsi. V 19. století byly v obci již hamry a kolem roku 1864 prachárna-chemický závod, který byl situován do údolí řeky Klabavy. Výroba však byla pronásledována řadou výbuchů a později byla definitivně zrušena. V obci byly dále 2 mlýny a o rozvoj obce se zasloužila i cihelna. Tato cihelna byla založena v roce 1872 jak praví současníci, pouze z plzeňského kapitálu a jmenovala se "První plzeňská strojní cihelna v Chrástu"[4] Mimo to zde bylo několik brusíren skla a dalších malých průmyslových provozů. Ve vsi přibyla řada potřebných řemeslníků, které každá větší obec potřebovala. Rozvíjeli se pro přibývající obyvatelstvo obchody a pohostinství. Obec, která byla dosud pouze zemědělskou obcí se selskými a chalupnickými usedlostmi, začala pozvolna  měnit svoji podobu v obec s dělnickým obyvatelstvem. V době, krátce po zahájení provozu železnice a před rozvojem průmyslu, v roce 1869 měl Chrást 112 domů a 742 obyvatel.

K dalšímu rozvoji obce dochází v druhé polovině 19. století v reakci na zvyšující se rozvoj dopravy a růstu podnikání v oblasti průmyslu. Nejprve zde společnost Česká západní dráha vybudovala důležitou železniční trať  z Prahy do Plzně, což mělo velký hospodářský význam pro obec a okolí. Trať byla uvedena do provozu roku 1862. Těžba černého uhlí v nedalekém Stupně si vyžádala postavení lokálky z Chrástu. Byla dokončena a zprovozněna již roku 1863 a později, v roce 1893 byla prodloužena do Radnic. Železnice překonává v bezprostřední blízkosti vesnice hluboké údolí řeky Klabavy ocelovým mostem se dvěma zděnými pilíři. Na tehdejší dobu to byla obdivuhodná stavba. Most byl nejprve dřevěný, šestipatrový. V roce 1892 byla dřevěná konstrukce nahrazena ocelovou nýtovanou konstrukcí. Při této výměně došlo k tragédii, při které zahynuli tři pracovníci, a dalších devět bylo zraněno. Dnes je to technická památka a historická zajímavost, která stále slouží svému účelu. V letech 2002 až 2003 byla konstrukce mostu zpevněna a natřena.

V roce 1899 byl v obci založen strojírenský závod, který byl pod názvem „Suchý, Jouza a Čáp, slévárna a strojírna, Chrást u Plzně“ zapsán do obchodního rejstříku. V roce 1900 po dokončení stavby zahájil provoz. Před válkou zaměstnávala firma již více než 200 pracovníků. Po znárodnění firmu převzal stát, došlo ke změně výrobního programu a převedení továrny do systému plánovaného hospodářství.

Jak se obec vyvíjela, je zřejmé z tabulky, která zachycuje změny v obci[5]. Na počátku provozu železnice, v roce 1869 měla obec jen 112 domů a 742 obyvatel. V roce 1900, kdy byla železnice v plném provozu, a počala se v obci budovat továrna, počet obyvatel vzrostl 1185 a s nástupem průmyslu dochází k dalšímu rozvoji. V roce 1930, když byla továrna již v plném provozu, se vesnice výrazně rozrostla, a zvětšila se životní úroveň obyvatelstva. V obci žilo již 2000 obyvatel a bylo zde 464 domů. Jak velká to byla změna, ukazuje průměrný počet obyvatel v domech. Ze sčítání lidu v roce 1950 dochází ke změně, která je vyvolána předválečnou krizí i samotnou válkou. To se projevuje poklesem počtu obyvatel, i když kvalita bydlení jak ukazuje počet obyvatel v domech se zlepšuje. Teprve s novým tisíciletím se počet obyvatel zvětšil, což je dáno mimo jiné i těsnějšímu propojení obce s Plzní autobuse MHD.

Za války poznamenala obec také řada smutných událostí. V obci došlo k protifašistickému odboji. Jeho průběh je podrobněji popsán v literatuře. V obci jej připomíná památník obětem 2. světové války s voznicí, která sloužila za protektorátu k uschování zbraní

V listopadu 2002 proběhlo místní referendum o připojení Chrástu k Plzni. Většina voličů se vyslovila pro připojení, kvůli nízké účasti ale obec zůstala samostatná. Do konce roku 2006 byla obec součástí okresu Plzeň-sever, od 1. ledna 2007 byla společně s dalšími menšími obcemi v blízkosti Plzně (například Dýšinou a Kyšicemi) přeřazena do okresu Plzeň-město.

• Kaple Panny Marie na návsi
• Vodní mlýn
• Železniční most přes řeku Klabavu z roku 1892
• Pomník padlých z první světové války
• Pomník padlých z druhé světové války
• Voznice – skrýš zbraní z druhé světové války
• Pomník popravených sportovců (druhá světová válka)
• Pomník Hurvínkovi

Ve vesnici příležitostně pobýval Josef Skupa, zakladatel loutkového Divadla Spejbla a Hurvínka. Loutku Hurvínka připomíná pomník.

• 
  Pomník obětem druhé světové války – voznice
• 
  Kaple panny Marie
• 
  Most přes Klabavu
• 
  Pomník obětem první světové války
• 
  Spejbl Hurvínek

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Chrást na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Chrasť v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Chrást v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
• SOFRON, Jaromír. Krajinou při řece Klabavě od pramene k ústí příroda – historie – památky – průmysl – osobnosti [PDF online]. Obec Dýšina, 2017 [cit. 2021-02-12]. Dostupné online.