Chrám svatých Borise a Gleba (Daugavpils)

Chrám byl postaven v letech 1904 až 1905 v novoruském architektonickém stylu, který byl typický pro sakrální architekturu Ruského impéria. Vybudovaný byl podle plánů ruského architekta M. Pozarova. V roce 1922 se stal farním chrámem a v roce 1938 získal status katedrálního chrámu. V roce 1925 se začaly v chrámu konat kromě ruských bohoslužeb i bohoslužby v lotyšském jazyce. Během druhé světové války nebyl sice poškozen, ale po ní ho poškodil požár. Později přišel i o status katedrálního chrámu. Přesto nebyl během sovětské vlády zavřený. Katedrální status byl chrámu vrácen v roce 1989.

Chrám prošel po roce 1990 rozsáhlými rekonstrukcemi. Největší z nich se uskutečnila v letech 2004 až 2008 Během ní získal chrám částečně svůj původní vzhled a byly pozlaceny jeho kopule. Chrám patří k typickým atributům latgalského města Daugavpils (Dvinsk) a je cílem návštěv pravoslavných věřících z Latgalska a celého Lotyšska, ale i ze zahraničí.

Chrám byl vybudován v novoruském architektonickém stylu a podobá se staroruským chrámům. Jeho ozdobou je deset pozlacených kopulí, které je vidět již zdálky. Krásná je i zvonice se čtyřmi zvony, které pravidelně vyzvánějí. Ikonostas zdobí nádherné ikony patronů chrámu - svatých Borise a Gleba, ale i ikony Spasitele a Bohorodičky. Do chrámu se vejde 5 000 věřících.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Chrám svätých Borisa a Gleba (Daugavpils) na slovenské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Chrám svatých Borise a Gleba na Wikimedia Commons
• «Даугавпилсский кафедральный собор Святых благоверных князей Бориса и Глеба отмечает свое 100-летие»
• «Вековой юбилей храма»
• Борисоглебский собор в Народном каталоге православной архитектуры