Chrám Athény Niké

Stojí na místě jihozápadní bašty mykénských hradeb, z nichž část se zachovala nedaleko Propylejí. Místo mělo od pradávna strategický význam a sloužilo jako pozorovatelna a ochrana města před případným útokem, zejména od moře. Na tomto místě, zvaném také hrad (pyrgos), byla uctívána bohyně Níké. Existují poznatky o obětním oltáři, zasvěceném bohyním Níké a Hekate. Časem se Níké, uctívaná na Akropoli, stala v podobě přívlastku jména bohyně Atény bohyní celých Atén. Xoanom, dřevěná plastika bohyně, znázorňující ji s granátovým jablkem v jedné a přilbou v druhé ruce, byla nazvána Niké Apteros.

Stavba dnešního chrámu, stojícího na místě Peršany zničené svatyně (to bylo roku 480 př. n. l.) probíhala v letech 432 až 421 př. n. l. Na jeho návrhu se podílel, stejně jako na návrhu Partenónu, Kallikratés. Tento chrám byl postaven jako čtyřsloupový jónský amfiprostylos s délkou 8,27 m a šířkou 5,44 m, přičemž výška sloupů byla 4,66 m. Mezi jeho hlavní charakteristiky patří i to, že nemá vstupní síň.

Reliéfní vlys na východní straně představoval olympské bohy. Čestné místo mezi Diem a Poseidónem zaujímá Athéna, obklopená Afroditou, Erotem a bohyněmi Démétér a Persefonou. Na ostatních třech stranách vlysu jsou vyobrazeny boje Řeků s Peršany, Amazonek a Gigantů, ale i boje mezi řeckými kmeny navzájem. Reliéfy ze severní a západní strany se nacházejí v Britském muzeu v Londýně, přičemž na chrámu jsou umístěny jejich kopie. Roku 1687 Turci chrám zničili a materiál použili na stavbu opevnění. Naštěstí hlavní stavební články byly nalezeny a chrám byl z nich roku 1835 rekonstruován. Kvůli statickým problémům musela být stavba roku 1940 opět rozebrána a postavena znovu.

Koncem 5. století př. n. l. byla na třech vnějších stranách bastionu (severní, západní a jižní) postavena 1 m vysoká mramorová balustráda, vyzdobena ve spodní části velkolepými reliéfy. Pravděpodobně jsou dílem sochaře Kallimacha, Feidiova žáka. Ty se dnes nacházejí v Akropolském muzeu.