Chování kočky domácí

Spokojená kočka

Řečí těla kočky vyjadřují zejména pocity, jako jsou například strach, radost a agresivita. Všeobecně se kočky snaží opticky zvětšit, jestliže jsou agresory anebo jsou potěšené. K tomu jim slouží srst, kterou dokážou naježit a tak dosáhnout žádaného efektu zvětšení. Dalším spolehlivým indikátorem nálady kočky je její ocas. Kočka, která má z něčeho radost, má vztyčenou hlavu a ocas. Hřbet bývá v tomto případě vyklenutý a kočka se otírá o svého pána. Když má hravou náladu, má ocas tvar otazníku a kočka poskakuje a loví předměty vhodné k ulovení. Kočka, která má strach, se snaží opticky zmenšit tím, že pokrčí nohy a sklopí uši k hlavě. Pokud chce zastrašit jinou kočku, zdvihne zadní část těla, vzpřímí ocas a pohybuje jeho špičkou ze strany na stranu. Vrcholně rozčilená kočka připravující se k útoku má natažené všechny končetiny, naježenou srst, vztyčený ocas a je celá nahrbená.[10]

S postavením těla souvisí úzce i postavení uší, hmatových chlupů, očí a čela. Spokojená kočka má vzpřímené uši, uvolněné hmatové vousky a velikost zornic odpovídá současnému osvětlení. Rozčilená kočka má uši sklopené dozadu, hmatové vousky naopak napřímené směrem dopředu, zúžené zornice a pokrčený nos. Vystrašená kočka má uši sklopené do stran a rozšířené zornice.[11]

Kočky se všeobecně snaží vyhnout konfliktním situacím a jak to situace dovoluje, raději nepozorovaně zmizí. Ve většině případů si kočky navzájem vyjasní svou situaci pohledem a řečí těla.[12] Kočky vyjadřují specificky svůj vztah k člověku. Svoji radost, důvěru, přátelství a náklonnost projevují tím, že spí co nejblíže k němu, lísají se k němu, vyhledávají jeho přítomnost, olizují jej a předou.

Odborníci uvádějí 16 různých zvuků, které kočky vydávají. Některé zvukové signály úzce souvisejí s momentální situací, ve které se kočka nachází (například prskání, vřeštění, mňoukání, předení, volání říjné kočky a jiné).[13]

Všechny zvuky vydávané kočkami se dají rozdělit do tří skupin podle způsobu, jakým je kočka vydává. Jedná se o vrčení, vokály a pronikavé vřeštění.[13]

K vrčení řadíme též zvuky jako předení a zvuky, které kočka vydává na uvítanou.

K vokálům patří zvuky, které kočka vydává postupným zavíráním tlamy. Tyto zvuky jsou velmi individuální a jsou u každé kočky jiné.[13]

Vřeštivé zvuky vydávají kočky s široce otevřenou tlamou a jednotlivé zvuky kočka moduluje změnou tvaru ústní dutiny. Patří sem různé zvuky od syčení a prskání až po vřískání. Těmito zvuky komunikují kočky mezi sebou.[13]

Předení je typický zvukový projev kočky. Tento zvuk každý majitel kočky slyší rád, neboť panuje všeobecná domněnka že jde o projev vrcholné spokojenosti. Mnohdy však kočky předou i tehdy, když jsou poraněné, nebo mají bolesti, či dokonce umírají.[14][15] Dle Pintery je pro bolest charakteristické mručivé předení. Tlumené předení zakončené zavrčením pak signalizuje, že kočce došla trpělivost a chystá se k útoku.[11]

Existuje více teorií o důvodech předení. Předení se vyskytuje už u malých koťátek, což pravděpodobně matce naznačuje, že jsou v pořádku a matka zase přede proto, aby koťatům zvýšila pocit bezpečí. Kočky dokážou příst velmi dlouho beze změny hlasitosti a předou i při nádechu a výdechu. Tím se liší kočka domácí od kočkovitých šelem, které předou jen při výdechu.[16]

Nejčastějším vysvětlením předení je, že vzniká vibracemi nepravých hlasivek uložených za pravými hlasivkami v hrtanu. Jiná teorie říká, že předení vzniká fázově posunutými stahy hrtanu a bránice.[16]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mačka domáca na slovenské Wikipedii.

• Pollard, M.: Encyklopédia mačky. Slovart, 2004, ISBN 80-7145-851-1
• Verhoef-Verhallenová, Esther: Kompletní encyklopedie koček. Rebo, Čestlice, 2000, ISBN 80-7234-158-8.
• PINTERA, Albert. Kočky, kocouři a koťata. 1. vyd. Praha : Práce, 1989. 336 s.

• Anatomie kočky domácí
• Chov kočky domácí

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Chování kočky domácí na Wikimedia Commons
• Chov mačiek (Wikibooks) – kniha o chovu koček, slovensky