Chlupáček (Pilosella)

Převážně vytrvalé byliny, chlupaté nebo lysé, s květy nejčastěji žlutými, ale též oranžovými, červenými či bělavými, pouze jazykovitými, uspořádanými v několika, mnoha či výjimečně i jediném vrcholovém úboru. Často mají podzemní nebo nadzemní výběžky, jimiž na stanovišti vytvářejí klonání kolonie; jen málo druhů roste trsnatě. Plodem jsou nažky s chmýrem, šířící se větrem.[2]

Oproti rodu Hieracium se mnoho zástupců rodu Pilosella rozmnožuje jak výběžky, tak i semeny, zatímco pravé druhy rodu Hieracium se rozmnožují pouze semeny. U rodu Pilosella jsou navíc mnohé jednotlivé rostliny schopny vytvářet jak normální pohlavní, tak nepohlavní (apomiktická) semena; apomixie převažuje u hybridogenních, polyploidních taxonů. Ustálené hybridogenní druhy jsou plodné, častí náhodní hybridi jsou zpravidla sterilní. Rostliny rodu Hieracium naproti tomu vytvářejí semena takřka výhradně apomikticky.[3]

Dalším rozdílem je, že všechny druhy rodu Pilosella mají listy s hladkými (celokrajnými) okraji, zatímco většina druhů rodu Hieracium má listy výrazně zubaté až hluboce vykrajované nebo dělené.[2]

Květenství chlupáčku oranžového (Pilosella aurantiaca)

Rod patří ke kritickým taxonům rostlin, jejichž určování v terénu je často velice obtížné. Na vině je jednak velká morfologická proměnlivost jednotlivých druhů, jejich cytologická variabilita (tentýž druh se může například vyskytovat jako tetraploid, pentaploid i hexaploid) a především vzájemná hybridizace, a to i zpětná s původními rodiči, popřípadě vícenásobná, především na stanovištích, kde se pohromadě vyskytují jedinci několika potenciálních rodičovských taxonů, přičemž vznikají nepřehledné tzv. hybridní roje.[3][4]

Stav, kdy vzniklo velké množství blízce příbuzných druhů, které navíc nejsou od sebe příliš odlišné, dal vzniknout systematické pomůcce, a to stanovením tzv. hlavních a vedlejších druhů. Hlavní druh je takový, který nese unikátní, dobře vyhraněnou, málo proměnlivou a dobře rozpoznatelnou sadu poznávacích znaků. Vedlejší druh je pak ten, který nese znaky nějakého dalšího, hlavního druhu, přičemž nemusí být nutně hybridního původu. Vzájemné vztahy se pak zapisují jako v následujícím případě:

• Pilosella rothiana (Pilosella echioides > Pilosella officinarum), což značí: Vedlejší druh chlupáček štětinatý (Pilosella rothiana) nese znaky hlavních druhů Pilosella echioides a Pilosella officinarum, má však blíže k prvnímu z nich.[5][3]

Chlupáček zední (Pilosella officinarum), rostliny se znatelnými nadzemními výběžky

V české květeně se vyskytuje asi 62 druhů chlupáčků, nepočítaje v to různé náhodně popsané křížence;[6] z toho 10 je považováno za tzv. základní druhy (viz výše).[3] Jimi jsou:

• Chlupáček Bauhinův (Pilosella bauhini) – termofytikum a teplejší mezofytikum, suché trávníky, lesní lemy, ruderály
• Chlupáček hadincovitý (Pilosella echioides) – pouze jižní Morava a širší okolí Prahy, na živinami chudých skalních výchozech a v nezapojených suchých trávnících
• Chlupáček chocholičnatý (Pilosella cymosa) – suché trávníky, skalní výchozy, teplomilné doubravy
• Chlupáček myší ouško (Pilosella lactucella) – spíše chladnější oblasti, acidofilní a bezkolencové louky, slatiniště
• Chlupáček oněžský (Pilosella onegensis) – roztroušeně ve východní polovině republiky, podhorské a horské louky
• Chlupáček oranžový (Pilosella aurantiaca) – alpínské a subalpínské louky, zplaněle též v nižších polohách
• Chlupáček trsnatý (Pilosella caespitosa) – roztroušeně na lukách v mezofytiku
• Chlupáček úzkolistý (Pilosella piloselloides) – roztroušeně na většině území, podhorské louky, suché trávníky, písčiny, ruderály
• Chlupáček velkoúborný (Pilosella leucopsilon) – pouze jižní Morava, suché trávníky a teplomilné doubravy
• Chlupáček zední (Pilosella officinarum) – běžný v celé republice, nezapojené trávníky, skalní výchozy[3][4]