Chlor-37

Chlor-37 (³⁷Cl) je společně s chlorem-35 jedním ze dvou stabilních izotopů chloru; představuje 24,24 % přírodního chloru.[1]

Sluneční neutrina byla objevena použitím radiometrické metody založené na přeměně ³⁷Cl.[2]

Detekce neutrin

Jedna z metod detekce slunečních neutrin je založena na obráceném elektronovém záchytu způsobeném absorpcí elektronového neutrina.[3] Chlor-37 se přemění na argon-37 následující reakcí:

³⁷Cl + ν_e → ³⁷Ar + e⁻.

Argon-37 se následně přemění záchytem elektronu (s poločasem 35,04 dne[1]) zpět na chlor-37:

³⁷Ar + e⁻ → ³⁷Cl + ν_e.

Při této reakci se uvolní Augerovy elektrony o specifické energii.[3][4] Detekcí těchto elektronů je interakce s neutrinem potvrzena. K detekci jsou potřeba stovky tisíc litrů tetrachlormethanu (CCl₄) nebo tetrachlorethylenu (C₂Cl₄) skladované v podzemních nádržích.[2][3][5]

Výskyt

³⁷Cl je těžší než ³⁵Cl a má tendenci k většímu zastoupení v chloridových minerálech než v roztocích (například mořské vodě). Zastoupení v organochloridech se může lišit o několik desetin procenta.

Odkazy

Související články

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Chlorine-37 na anglické Wikipedii.

Archivovaná kopie. www.nndc.bnl.gov [online]. [cit. 2017-11-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-10-10.
J.N. Bahcall. Neutrinos from the Sun. Scientific American. 1969, s. 28–37. Dostupné online. DOI 10.1038/scientificamerican0769-28. Bibcode 1969SciAm.221a..28B. (anglicky)
SUTTON, Christine. Spaceship Neutrino. [s.l.]: Cambridge University Press, 1992. Dostupné online. ISBN 978-0-521-36404-1. OCLC 25246163 S. 151–152. (anglicky)
A.H. Snell, F. Pleasonton. Spectrometry of the Neutrino Recoils of Argon-37. Physical Review. 1955, s. 1396–1403. DOI 10.1103/PhysRev.100.1396. Bibcode 1955PhRv..100.1396S. (anglicky)
A. Bhatnagar, W. Livingston. Fundamental of Solar Astronomy. [s.l.]: World Scientific, 2005. Dostupné online. ISBN 978-981-238-244-3. S. 87–89. (anglicky)

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[icn-1] Archivovaná kopie. www.nndc.bnl.gov [online]. [cit. 2017-11-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-10-10.

[SciAm-2] J.N. Bahcall. Neutrinos from the Sun. Scientific American. 1969, s. 28–37. Dostupné online. DOI 10.1038/scientificamerican0769-28. Bibcode 1969SciAm.221a..28B. (anglicky)

[Sutton-3] SUTTON, Christine. Spaceship Neutrino. [s.l.]: Cambridge University Press, 1992. Dostupné online. ISBN 978-0-521-36404-1. OCLC 25246163 S. 151–152. (anglicky)

[4] A.H. Snell, F. Pleasonton. Spectrometry of the Neutrino Recoils of Argon-37. Physical Review. 1955, s. 1396–1403. DOI 10.1103/PhysRev.100.1396. Bibcode 1955PhRv..100.1396S. (anglicky)

[5] A. Bhatnagar, W. Livingston. Fundamental of Solar Astronomy. [s.l.]: World Scientific, 2005. Dostupné online. ISBN 978-981-238-244-3. S. 87–89. (anglicky)