Chirograf

Chirograf, též charta partita (lat. rozdělená listina) je druh středověké listiny, kdy byl text vícekrát (zpravidla dvakrát) napsán na jeden pergamen a poté rozdělen specifickým způsobem (klikatým rozstřižením apod.) Přiložením obou shodných částí k sobě bylo do budoucna zaručeno ověření pravosti listiny a platnosti obsahu. Tento způsob se užíval především v Anglii a v severní Evropě v období, kdy se pečeť ještě neprosadila jako hlavní ověřovací znamení. Jako způsob ověřování pravosti byl značně nepraktický (k ověření pravosti byla nutná přítomnost obou smluvních stran), a proto se na kontinentu příliš nerozšířil.

Chirograf z roku 1252 ze španělské obce Ledesma

Použití

Text byl napsán dvakrát, výjimečně třikrát na jeden pergamen, který byl následně rozdělen na části (charta paricola). Přestřižení psací látky se učinilo nepravidelnou linií. Listina měla poté tři strany rovné a čtvrtou nepravidelnou, zubatou. Jednu část získal příjemce, druhou si ponechal vydavatel nebo byla uložena u důvěryhodné osoby (např. veřejného notáře). V místě přestřižení mohl být též napsán text – heslo nebo průpovídka (tzv. znamení chirografu). Velmi častým slovem, které písaři používali v místě rozdělení, bylo přímo chirographum. Některé chirografy měly jen jeden hlavní text a v horní části pergamenu toto znamení. Tato část se poté rovněž odstřihla (charta indentata). Ověření pravosti listiny proběhlo poté přiložením buď dvou identických textů k sobě nebo připojením přestiženého slova tak, aby se obě části doplňovaly a souhlasily.

Později byly chirografy doplňovány i pečetěmi, aby se zvýšila právní jistota dokumentu.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Charta partita na německé Wikipedii.

Literatura
  • HLAVÁČEK, Ivan; KAŠPAR, Jaroslav; NOVÝ, Rostislav. Vademecum pomocných věd historických. třetí. vyd. Jinočany: H&H, 1997. ISBN 80-86022-09-9. Kapitola Diplomatika, s. 170–171.
  • BEREWINKEL, Barbara. Chirographe des 13. Jahrhunderts aus dem Zisterzienserkloster Altenberg. In: RÜCK, Peter. Graphische Symbole in mittelalterlichen Urkunden. Beiträge zur diplomatischen Semiotik. Sigmaringen: Thorbecke, 1996. ISBN 3-7995-4203-5. S. 551–558.
  • BISCHOFF, Bernhard. Zur Frühgeschichte des mittelalterlichen Chirographum. Archivalische Zeitschrift. 1955, roč. 50/51, s. 297–300.
  • PARISSE, Michel. Remarques sur les chirographes et les chartes-parties antérieurs à 1120 et conservées en France. Archiv für Diplomatik. 1986, roč. 32, s. 546–567.
  • SAYERS, Jane E. The land of chirograph, writ and seal. The absence of graphic symbols in English documents. In: RÜCK, Peter. Graphische Symbole in mittelalterlichen Urkunden. Beiträge zur diplomatischen Semiotik. Sigmaringen: Thorbecke, 1996. ISBN 3-7995-4203-5. S. 533–548.
  • JAKAB, Éva. Chirographum in Theorie und Praxis. In: MUSCHELER, Karl Heinz. Römische Jurisprudenz - Dogmatik, Überlieferung, Rezeption. Festschrift für Detlef Liebs zum 75. Geburtstag. Berlin: Duncker & Humblot, 2011. S. 275–292.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.