Charles Pahud de Mortanges

Charles Ferdinand Pahud de Mortanges (13. května 1896 Haag – 7. dubna 1971 tamtéž) byl nizozemský důstojník a reprezentant v jezdeckém sportu, čtyřnásobný olympijský vítěz.

Charles Pahud de Mortanges
Osobní informace
Datum narození	13. května 1896
Místo narození	Haag
Datum úmrtí	7. dubna 1971 (ve věku 74 let)
Místo úmrtí	Haag
Občanství	Nizozemsko Nizozemsko
Sportovní informace
Sport	jezdectví
Disciplína	military
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Přehled medailí
Jezdectví na LOH
zlato	1924 Paříž	Všestrannost – družstva
zlato	1928 Amsterdam	Všestrannost – družstva
zlato	1928 Amsterdam	Všestrannost – jednotlivci
zlato	1932 Los Angeles	Všestrannost – jednotlivci
stříbro	1932 Los Angeles	Všestrannost – družstva

V roce 1918 absolvoval Koninklijke Militaire Academie v Bredě a stal se armádním instruktorem jízdy na koni. Zúčastnil se čtyř olympijských her v soutěži všestranné způsobilosti a v roce 1932 byl vlajkonošem nizozemské výpravy. Na LOH 1924 byl členem vítězného družstva a skončil čtvrtý v soutěži jednotlivců, na domácích LOH 1928 získal zlatou medaili v individuální i týmové soutěži, na LOH 1932 byl první mezi jednotlivci a druhý v soutěži družstev. Na LOH 1936 závod nedokončil. V roce 1924 startoval na koni Johnny Walker, v letech 1928 a 1932 na koni Marcroix a v roce 1936 na koni Mädel wie Du.

V roce 1938 utrpěl při vojenském cvičení zranění zápěstí, které ukončilo jeho jezdeckou kariéru. Po německé okupaci byl postaven mimo službu a vedl zařízení pro válečné invalidy. V roce 1942 byl jeho syn zastřelen při pokusu o emigraci, krátce nato byl Pahud s dalšími nizozemskými důstojníky zatčen a odeslán do internačního tábora, ale podařilo se mu uprchnout z transportu a dostat se do Anglie, kde se přidal k nizozemské zahraniční armádě, s níž se zúčastnil vylodění v Normandii a osvobození vlasti.[1] V letech 1946 až 1952 byl předsedou Nizozemského olympijského výboru a v letech 1946 až 1964 členem Mezinárodního olympijského výboru.[2] Od roku 1954 vedl královský vojenský dům, do penze odešel v roce 1962 v hodnosti generálporučíka. Byl mu udělen Řád nizozemského lva.