Charles Ammi Cutter

V roce 1868 byl Cutter jmenován knihovníkem knihovny bostonského Athenaea. Aby se vyhnul chybám, které učinili jeho předchůdci, soustředil svou činnost nejdříve na hromadnou revizi katalogu[4]. Prosazoval zavedení lístkového katalogu, který měl oproti tištěnému řadu výhod. Byl však v té době novinkou a Cutter cítil, že jeho prosazení bude problém. Správní rada se nakonec rozhodla pokračovat v katalogu tištěném[2]. Ten vyšel v pěti svazcích v letech 1874 – 1882. Jde o precizně vypracovaný, rozsáhlý a důkladný katalog[5].

Správní rada knihovny neschvalovala některé ze změn, které Cutter v knihovně provedl. Zejména nový klasifikační systém, který Cutter zkoušel v knihovně zavést. Po těchto neshodách proto z knihovny v roce 1893 odchází[3].

V roce 1894 se stal Cutter prvním knihovníkem Forbesovy knihovny. Cutterova představa fungování knihovny spočívala v liberálnosti, pružnosti a funkčnosti. Chtěl, aby knihovna byla přístupná a potřebná všem ve městě od nejmenších dětí po seniory. Cutter pro knihovnu shromažďoval několik speciálních typů dokumentů, a sice hudebniny, lékařskou literaturu a umělecké reprodukce. V roce 1897 otevřel oddělenou místnost pro děti. V roce 1896 rozšířil otevírací dobu knihovny o sobotní odpoledne[2].

Na svém vlastním systému klasifikace začal Cutter pracovat v roce 1880. Jeho cílem bylo vytvořit takové schéma, které bude možné aplikovat na sbírky všech velikostí[3]. Vzniklo proto 7 variant. První pro velmi malé knihovny, sedmá pro ty největší s velmi rozsáhlým fondem[5].

Cutter vydal soupisy pro 6 prvních verzí v letech 1891 – 1893, část sedmé verze byla publikována v letech 1896 – 1911. Cutter před dokončením sedmé verze zemřel.

Hlavní třídy Cutter označil velkými písmeny. První varianta klasifikace pro nejmenší knihovny obsahuje 8 hlavních tříd:

Dodnes je expanzivní klasifikace považována za jedno z nejlogičtějších a nejodbornějších amerických klasifikačních schémat. V knihovnách se však využívá jen málo. Cutter na svém díle pracoval velmi dlouho. Během té doby se prosadilo schéma jeho kolegy Melvila Deweyho, které je hojně využíváno dodnes[1]. Přestože se Cutterova klasifikace příliš nerozšířila, ovlivnila jiná klasifikační schémata. Nejvýznamnější z nich je Library Congress Classification[2]. Cutter pro svou klasifikaci vytvořil tabulky s tzv. Cutterovými čísly. Ty sloužily k abecednímu uspořádání knih uvnitř jednotlivých tříd. Jejich přiřazování se nazývá katerizace a dnes se katerizace běžně používá v řadě knihoven po celém světě[6].

Když Cutter dokončil revidovaný katalog pro knihovnu bostonského Athenea, napsal o jeho vytváření práci Rules for a Printed Dictionary Catalog. Pravidla vyšla v roce 1876, šlo o první dílo svého druhu. Jeho Pravidla se stala hlavním dílem a formalizovaným návodem slovníkové katalogizace[3]. Dílo vyšlo celkem ve čtyřech edicích. 4. edice byla použitelná jak pro lístkový, tak tištěný katalog. Pravidla slovníkového katalogu ovlivnila vývoj dvou hlavních amerických předmětových tezaurů - Library of Congress Subject Headings a Sear's List of Subject Headings[1].