Chřestýšovití

Chřestýšovití (Crotalinae) jsou podčeleď hadů čeledi zmijovitých (Viperidae), obsahující 18 rodů a 154 druhů, včetně poddruhů. Údaje se dle jednotlivé literatury a nových výzkumů liší. Vyskytují se v Americe a jižní a jihovýchodní Asii. Na rozdíl od zmijí mají na hlavě (konkrétně mezi očima a nozdrami) termoreceptory, které mohou zjistit i nepatrné teplotní rozdíly a umožňují jim bezpečně vyhledávat potravu, kterou většinou tvoří teplokrevní obratlovci. Podobnou schopností jsou vybaveni nepříbuzní hroznýšovití a krajty, tyto čeledi však mají na rozdíl od chřestýšovitých, labiální tepločivné jamky (nacházejí se podél „rtů“). Praví chřestýši patří mezi evolučně nejmladší hady. Tvoří velice rozmanitou skupinu hadů, mezi kterými lze najít velké (chřestýš diamantový – až 2,44 m i malé hady (stěží okolo 50 cm).

Chřestýšovití
Chřestýš arubský
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Podkmen	obratlovci (Vertebrata)
Třída	plazi (Reptilia)
Řád	šupinatí (Squamata)
Podřád	hadi (Serpentes)
Čeleď	zmijovití (Viperidae)
Podčeleď	chřestýšovití (Crotalinae) Oppel, 1811
Rody
Agkistrodon Atropoides Bothriechis Bothriopsis Bothrops Calloselasma Cerrophidion Crotalus Deinagkistrodon Gloydius Hypnale Lachesis Ophryacus Ovophis Porthidium Sistrurus Trimeresurus Tropiodolaemus
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Američtí zástupci rodu Crotalus (chřestýši) a Sistrurus (chřestýšci) mají na konci ocasu chřestidlo, které dalo název celé skupině. Jsou to zrohovatělé články, které má had na konci ocasu. Při vyrušení třese had ocasem a vydává tak silný chřestivý zvuk, který slouží jako upozornění pro ostatní živočichy, aby se nepřibližovali. Ostatní chřestýšovití (chřestýšovci, křovináři, ploskolebci, …) chřestidlo nemají. Zástupci rodu Sistrurus mají na vrchu hlavy velké, symetrické štítky, naopak hadi z rodu Crotalus mají štítky na hlavě rozpadlé na drobné šupinky.

Některé druhy se často chovají v zajetí a pravidelně se rozmnožují. Často se chová chřestýš brazilský, který dorůstá až 1,5 metru a je velmi krásně zbarvený. Nejčastěji se chovají krásně zbarvené stromové druhy, které dorůstají maximálně do jednoho metru. Jejich toxicita není příliš vysoká, přesto je nutné i u nich dodržovat vysokou opatrnost. Jsou vejcoživorodí a v zajetí se dobře rozmnožují. Zřídka se chovají některé druhy křovinářů ze Střední a Jižní Ameriky a ploskolebci, kteří se vyskytují v Americe, jihovýchodní Asii a jihovýchodní Evropě.