Karas obecný

Karas má vysoké ze stran zploštělé tělo pokryté velkými šupinami, které je tvarem těla a ploutví velice podobné kaprovi obecnému nebo karasi stříbřitému. Hřbetní ploutev je vyklenutá, což je rozdíl od hřbetní ploutve karase stříbřitého. Oproti kaprovi obecnému nemá karas vousky kolem tlamy.[2] V některých lokalitách se vyskytují i formy s nízkým tělem. Hlava je tupá s menšími koncovými ústy. Ploutve mají klasické postavení. Zbarvení je zelenošedé se zlatavým až měděným leskem, na hřbetě je tmavší, boky světlejší žlutošedé. Menších jedinci mají na konci těla před ocasní ploutví tmavou skvrnu.

Vyskytuje se po celé střední a východní Evropě, a to až po oblast Uralu. Jedná se o původní druh, který se vyskytoval v povodí řek a rybníků v Česku.[4] Přestože je schopen snášet menší znečištění, je karas obecný na ústupu a není hojnou rybou. V současnosti obývá spíše oblasti s klidnou vodou, kde se nevyskytují jeho konkurenti, jako jsou karas stříbřitý či sumec velký.[4]

Během léta se sdružuje do hejn, která mohou být i druhově smíšená, v přípovrchových vodách, které jsou prohřáté sluncem. Na zimu se stahuje do hlubších vod, kde jako ostatní kaprovité ryby přezimuje.[4]

Hospodářský význam karasů je minimální.[5] Mezi chovateli ryb nebývá karas příliš oblíben, v rybničních chovech byl dokonce dlohodobě považován za nežádoucí plevelnou rybu,[5] ačkoliv dnes je v Česku na pokraji vyhynutí.[3]

Karas pro obživu využívá zooplankton, živočichy vodního dna a omezeně i části rostlin.[4]

Zvláštností metabolismu karase je, že dokáže přežít bez kyslíku: v případě nedostatku kyslíku dokáže přepnout na metabolismus podobný kvašení, který metabolizuje kyselinu mléčnou na alkohol. Dokáže proto dlouhodobě přežít pod ledem bez přístupu vzduchu.[5]

Karas obecný se rozmnožuje mezi květnem až červencem[2] (jinde se uvádí pouze do června)[4], kdy teplota vody dosahuje 15 až 18 °C.

Pohlavně dospívá ve věku 2 až 3 let.[4]