Capriccio (opera)

Výrazným impulsem pro vzniku opery je historická hudebně-divadelní událost ze 7. února 1786, kdy byl ve vídeňské Oranžerii proveden v jednom večeru projekt dvou "konkurenčních" skladatelů Antonia Salieriho a Wolfganga Amadea Mozarta. První jednoaktovkou, která tehdy zazněla, bylo Salieriho Prima la Musica, Poi le Parole (Nejprve hudba, pak slova), tradiční komická italská opera na italský text tehdejšího dvorního básníka Giambattisty Castiho. V druhé polovině večera se pak jednalo o komedii s hudbou o jednom aktu Divadelní ředitel, kterou pro Mozarta napsal Gottlieb Stephanie mladší. Obě díla přitom objednal rakouský císař Josef II.[1]

Na libreto k Salieriho dílu upozornil Strausse jeho tehdejší libretista Stefan Zweig. Skladatel jej následně požádal o zpracování scénáře, který vyšel z několika motivů Castiho libreta.

Capricio představuje poměrně monumentální mluvenou opery (Pozn.: Ač má jen jedno jednání trvá přes 2 hodiny). Při pohledu do synopse opery lze vypozorovat, že poměrně často se zde objevují fráze jako "diskutují", "zapojují se do diskuze", "následuje debata", "konverzace nabívá na vášnivosti" "vstoupí sluha a poznamenává"

Děj je zasazen do Francie 18. stoeltí. Mladá vdova, hraběnka Madeleine, žije se svým bratrem v zámku nedaleko Paříže. Uchází se o ni skladatel Flamand (tenor) a básník Olivier (baryton). Děj opery se jinak točí kolem vzniku opery, která je zadána básníkovi a skladateli ve lhůtě pouhých čtyřech dnů (u příležitosti hraběnčiných narozenich). Část opery je věnovaná debatě básníka a skladatele nad "hádankou", zda je hudba nadřazena veršům či naopak. Ve finále vše skončí uměleckým smírem obou oborů (viz závěrečný slavný monolog hraběnky, v němž medituje nad danou hádankou).

Zatímco v německy mluvících zemí je opera vcelku oblíbená, a v posledních deseti letech se začala prosazovat i do jiných zemí (např. byla uvedena ve Španělsku, Norsku či Švédsku[2]), v Čechách zatím inscenována nebyla.[3] V roce 2011 ji mohli čeští diváci viděl alespoň v kinech v rámci cyklu přímých přenosů z newyorské Metropolitní opery.[4]

Carolyn Abbateova, Roger Parker: Dějiny opery posledních 400 let, Praha, 2017 (kapitola 19, str- 525-528)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Capriccio na Wikimedia Commons