Bruno Gröning

Narodil se v Gdaňsku jako čtvrté ze sedmi dětí v prosté rodině. Později nabyl přesvědčení, že byl obdařen darem od Boha, jenž mu umožňuje získat vliv nad jinými osobami i zvířaty; to popsal i ve svojí knize Stationen meines irdischen Lebens („Stanice mého pozemského života“). Poprvé se proslavil v německém Herfordu roku 1949 zázračným uzdravením dvanáctiletého chlapce Dietera Hilsmana postiženého svalovou dystrofií. Gröning pouze pobýval v jeho domě a po několika dnech se hoch uzdravil. Šťastní rodiče poté dali inzerát do novin informující o případu, což vyvolalo velký zájem dalších nemocných; Gröning hovořil k přicházejícím lidem z balkónu jejich domu a mnoho z nich se poté také uzdravilo. Ve filmovém dokumentu "Fenomén Bruno Grőning"[1] vypovídá 50 očitých svědků o událostech v Herfordu ve Vestfálsku. Poté, co úřady Gröningovi zakázaly působit, uchýlil se do ústraní v Bavorsku. Novináři ho našli i tam a až 30 000 lidí denně putovalo na rosenheimský Traberhof.

Bruno Gröning duchovní sílu, která způsobovala vyléčení, označoval výrazem Heilstrom[2]. Používal i výrazů Heilwelle nebo Boží síla (Heil=něco, co přináší uzdravení, blaho, záchranu, Strom=proud, Welle=vlna). Gröningova činnost vyvolala nejen nadšení uzdravených, ale i negativní reakce ze strany lékařů. Byl proti němu veden soudní proces a vydán zákaz léčení; ten byl i nepřímým důvodem jeho předčasné smrti v roce 1959.