Breil/Brigels

Hradiště sv. Eusebia

Místní jméno Breil/Brigels je odvozeno od keltského kmene *briga „hora, kopec, hradiště“ s příponou -ilos. Na hradišti sv. Eusebia (rétorománsky Sogn Sievi) stávalo hradiště.[1]

V raném středověku se v místní části Cuort nacházel ústřední dvůr rétických Viktoridů s přidruženými statky v Danisu, Dardinu, Schlanu a Trunu. Brigels je poprvé zmiňován jako Bregelo v závěti churského biskupa Tella z roku 765, v níž odkázal centrální dvůr klášteru Disentis. Pravděpodobně brzy po darování klášter postavil kostel pro místní obyvatele pod patronací Disentisu. Farní kostel by však mohl být také totožný s kostelem ad sanctam Mariam, o němž se zmiňuje Tellova listina z roku 765. Farní kostel Santa Maria a kaple svatého Eusebia připadly klášteru Disentis papežským potvrzením v roce 1185.

Ve 13. století se opatství Disentis staralo o ochranu oblasti, výkon vrchnostenského soudu a správu. Na oplátku museli obyvatelé Brigels odevzdávat desátky z obilí, ovoce a ryb pro klášter na svátek sv. Vereny, společně s obyvateli sousedního Sumvitgu. Hrad Marmarola, sídlo rodu Latourů ve druhé polovině 15. století, byl pravděpodobně také ve správě opatství. V roce 1536 se z Laaxu do Brigels přestěhovalo asi 200 tzv. externích svobodníků, kteří se přidali k vrchnostenskému dvoru v Cadi a v roce 1542 získali vlastní hejtmanský dvůr. Společně s Medelem tvořili obyvatelé Brigels třetí dvůr v oblasti Cadi. V roce 1550 si morové rány vyžádaly 316 obětí a v roce 1631 130 obětí. V roce 1738 se obyvatelé vykoupili z područí kláštera. Místní sedláci využívali průsmyk Kistenpass k pastvě dobytka na Limmernalpu a ovcí v oblasti jezera Muttsee a jako spojení se sousedním kantonem Glarus. Na území Brigels bylo dvanáct kostelů a kaplí. Od 17. do 19. století byl Brigels díky rodině Latourů politickým centrem oblasti Cadi.[1]

V roce 1870 byla vybudována silnice Brigels – Waltensburg/Vuorz a v roce 1890 kantonální silnice Tavanasa–Brigels, což prospělo letní turistice, která začala v druhé polovině 19. století. V roce 1943 se obec oficiálně přejmenovala z původního názvu Brigels na dvojjazyčný románsko-německý název Breil/Brigels. Od roku 1946 je centrem elektrárenského průmyslu, který spravuje vyrovnávací nádrž a vodohospodářské stanice v Brigels a Tavanase. Rozšířením lyžařských vleků na Pez d'Artga v roce 1972 začal rozvoj střediska Brigels jako střediska zimních sportů společně se sousedním Waltensburgem. V roce 1990 bylo 15 % pracovní síly zaměstnáno v zemědělství, 35 % v obchodě a průmyslu a 50 % v sektoru služeb (cestovní ruch).[1]

V roce 2018 se doposud samostatné obce Andiast a Waltensburg/Vuorz sloučily s obcí Breil/Brigels.[1]

Breil/Brigels sousedí na východě s Ilanzem, na jihu s Obersaxen Mundaun, na západě s Trunem a na severu s Glarusem Süd v kantonu Glarus.

Do konce roku 2017, kdy se k ní připojily obce Andiast a Waltensburg/Vuorz, tvořily politickou obec místní části Danis-Tavanasa, Dardin-Capeder, Breil/Brigels a osada Vali na pravé straně údolí.

Walserská vesnice Tomahüss, která se nachází rovněž na pravé straně údolí, byla v roce 2003 postoupena obcí Breil/Brigels obci Obersaxen.

Kaple sv. Jakuba v Breil

¹ údaje z roku 2020 jsou již včetně připojených obcí Andiast a Waltensburg/Vuorz

Železniční stanice Tavanasa-Breil/Brigels

Při výstavbě Surselvské dráhy počátkem 20. století byl Breil železnicí obejit, jelikož se jeho centrum nachází vysoko na svahu nad tratí. Obec získala stanici pouze v místní části Tavanasa, nacházející se na dně údolí. Do centra obce jezdí z Tavanasy poštovní autobusy Postauto. Nejbližší dálniční spojení je v Reichenau na dálnici A13.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Breil/Brigels na německé Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Breil/Brigels na Wikimedia Commons
• (německy) (rétorománsky) – oficiální stránky