Bratři Montgolfierové

Joseph–Michel Montgolfier

Jacques-Étienne Montgolfier

Pocházeli ze šestnácti dětí. Létání se do jejich zorného pole dostalo roku 1771, to když si oba přečetli knihu Josepha Priestleyho O různých druzích plynů. Zde si povšimli zmínky o lehkosti vodíku a začali s ním experimentovat. Zkoušeli vodíkem naplňovat různé druhy papírových sáčků (to mělo i obchodní důvody, neboť bratři spoluvlastnili v Annonay továrnu na papír a hledali možnost k novému využití papíru), ale plyn vždy unikal. Přešli tedy k experimentům s horkým vzduchem, konkrétně s párou, ale její problém byl, že se na stěnách sáčku srážela. Tento problém nedokázali vyřešit celých jedenáct let.

Zlom přišel až 2. listopadu 1782, kdy Joseph zmokl při výletu s manželkou v Avignonu. Na hotelu pak sušil své prádlo u krbu. Když se na moment vznesl živůtek jeho ženy (součást sukně), neboť do něj pronikl teplý vzduch, Josephovi došlo, že v experimentech není odkázán jen na páru.[1] Konstrukce první malé montgolfiéry pak trvala už jen pouhý týden. Bratři tak využili fyzikálního principu, který teoreticky popsal již řecký matematik a filozof Archimédes ve 2. století před naším letopočtem.[2]

První montgolfiéra byla postavena na dvoře rodinné továrny. Bratři balón stále zvětšovali a nakonec pochopili, že musejí přejít z papíru na látku, konkrétně na taft. 5. června 1783 uspořádali první veřejnou produkci na tržišti v Annonay. Taftový nepilotovaný balón měl průměr 11 metrů.[3] Vystoupal do výšky dvou kilometrů, plul asi deset minut po obloze, pak začal prudce klesat, narazil do zdi vinice a shořel.

28. srpna 1783 v Paříži předvedl balón plněný vodíkem Jacques Charles (tzv. charliéra).[4] Bratři tedy chvátali do Paříže, aby o svůj objev nepřišli. Neupoutaný balón zničili vyděšení obyvatelé vesnice Gonesse, kam balón přistál. 19. září 1783 se ovšem již vše zdařilo, a to ve Versailles před zraky krále Ludvíka XVI., jeho ženy Marie Antoinetty a sboru asi 130 000 zvědavců. Bratři navíc do koše balónu tentokrát usadili i živé tvory, aby dokázali potenciál vynálezu. Šlo o ovci, kohouta a kachnu. Všechna zvířata přežila let i přistání, což způsobilo senzaci.

21. listopadu 1783 následoval další ukázkový let v parku zámku ve čtvrti Passy. Balón nazvaný Dobytí nebes měl poprvé lidskou posádku, fyzika Jean François Pilâtre de Roziera a markýze d'Arlande. Let trval 8 minut, během nichž balón dosáhl výšky 1000 metrů a uletěl 3,2 kilometru. Rozier zdatně přistál na Butte aux Cailles (dnešní náměstí Place d’Italie). Posádka byla zcela bez úhony. Sláva obou bratrů se rychle rozšířila a oba byli povýšeni do šlechtického stavu.[5]

Oba bratři byli zednáři.[6]