Bourovec osikový

Obývá oblast palearktu, od Evropy až po Japonsko.[1][2]
Vyhledává lokality s porostem topolů a osik, zpravidla vlhčí biotopy při březích vodních toků v nížinách a pahorkatinách, ale také topolové aleje.[3]
Na území České republiky se vyskytuje zřejmě již jen ve zbytkových populacích na jižní Moravě. V Červeném seznamu bezobratlých ČR (2017) je veden jako druh kriticky ohrožený. Riziko pro něj představuje například kácení břehových porostů živných rostlin.[1][4]

Sbírkové exempláře
(nahoře samec, dole samice)

Dvojice housenek na živné rostlině

S rozpětím křídel 58–86 mm patří mezi větší druhy bourovců.[5] Vzhledem připomíná příbuzného bourovce ovocného, od kterého se odlišuje celkově světlejší barvou a vyčnívajícím zoubkem na konci předních křídel, patrném například při bočním pohledu na odpočívajícího motýla. V klidu podsouvá zadní křídla pod přední, čímž vzniká maskovací efekt a motýl připomíná spíše suchý list.[6]

Vajíčka jsou ploše oválná, bílá s šedozeleným mramorováním, prakticky nerozeznatelná od vajíček bourovce ovocného.[6]

Housenky jsou šedé, pokryté dlouhými chlupy, které po stranách těla splývají k panožkám a na větvičce živné rostliny umožňují housence splynout s podkladem. Na hřbetě druhého a třetího článku má housenka dvě široké skvrny. První je černá, druhá může být černá, šedá či oranžová.[3][5][6][7]

Kukla je červenavě hnědá, uložená v bělavém zámotku.[3][6]

Během roku vytváří jednu generaci, jejíž motýli létají od června do srpna. V noci přilétají k umělým zdrojům světla. Samičky kladou vajíčka ve skupinkách na živné rostliny.[3][7]

Housenky se líhnou ještě během léta. Živí se listím topolů, vrb a jasanů.[7] Po přezimování pokračují v žíru, dokud nedorostou. Poté se kuklí na stromě, kde si mezi listy předou bělavý kokon z hedvábí.[3]

Motýli se z kukel líhnou přibližně po 4 týdnech.[3]