Bourovec dubový

Osidluje dubové lesy a jejich okraje, křovinaté stráně, louky i vřesoviště. Vyskytuje se od nížin až po podhorské pásmo.[1][2][3]
V České republice býval ještě ve 20. století poměrně hojný, ale jeho početnost setrvale klesá. V Červeném seznamu bezobratlých ČR (2017) je veden jako ohrožený druh.[4][3]

Bourovec dubový, knižní ilustrace
(nahoře samec, dole 2× samice)
Richard South, 1907

S rozpětím křídel 45–75 mm se řadí mezi větší bourovce. Samice jsou znatelně větší a robustnější než samci a liší se také zbarvením, ačkoli to může být u obou pohlaví značně proměnlivé. Zpravidla jsou samice výrazně světlejší (okrově hnědé až žlutavé) než samci (hnědí až tmavě hnědí). Kresba na křídlech je u obou pohlaví stejná – v přední třetině předního křídla se nachází drobná, ale výrazná bílá tečka, u světlých jedinců tmavě obroubená. Ve vnější třetině křídla pak probíhá žlutá, mírně prohnutá příčka (u světlých jedinců může splývat s podkladem). Zadní křídla jsou také ozdobena příčkou, ale nemají bílou skvrnu. Tykadla jsou u samic nitkovitá, u samců hřebenitá.[1][2][3]
Na území ČR se vyskytuje také příbuzný bourovec jetelový, který je zbarven podobně, je ale menší než bourovec dubový.[1]

Vajíčka jsou hnědá, oválná.[1]

Také housenky se podobají housenkám bourovce jetelového. Jsou hnědé, porostlé hustými šedavými chlupy, s černými předěly tělních článků. Na bocích mají přerušovanou bílou čáru, která housenkám b. jetelového chybí. Dorostlé housenky měří 65–80 mm.[1][2]

Kukla je ukryta v pevném, pravidelně soudkovitém, hedvábném kokonu.[1][2]

Během roku vytváří jednu generaci. Motýli létají od konce května až do srpna. Samci létají i přes den, samice spíše v noci, kdy také těžkopádně naletují na umělé zdroje světla. Po spáření kladou vajíčka jednotlivě na živné rostliny.[1][2][3]

Housenky se líhnou v srpnu.[2] Mohou se živit listím rozličných rostlin. Primárně se jedná o dub, hloh a trnku, ale lze je zastihnout také na vrbě, bříze, janovci, borůvce, ostružiníku či maliníku. Na vřesovištích požírají i vřes. Housenky rostou velmi pomalu. Po přezimování pokračují v žíru a koncem května se kuklí ve volně loženém, pevném zámotku na zemi. V případě nepříznivého roku (nebo také v podhůří) mohou housenky přezimovat ještě jednou a vývoj dokončit až ve třetím roce.[1]

Podobně jako housenka, také kukla může neplánovaně zimovat, ve standardních podmínkách se ale líhne ještě v témže roce.[1]

• 
  Páření (samec vpravo)
• 
  Mladá housenka
• 
  Starší housenka
• 
  Housenka v obranném klubíčku
• 
  Čerstvě upředený kokon