Boris Ivanovič Čeranovskij

Boris Ivanovič Čeranovskij (rusky Борис Иванович Черановский, 13. července 1896 Pavloviči – 17. prosince 1960 Moskva) byl sovětský letecký konstruktér, významný jako tvůrce prvních letuschopných samokřídel.

Boris Ivanovič Čeranovskij
Čeranovskij a Koroljov
Narození	13. července 1896 Pavloviči, Volyňská gubernie Ruská říše
Úmrtí	17. prosince 1960 (ve věku 64 let) Moskva Sovětský svaz
Alma mater	Žukovského vojenská letecká inženýrská akademie
Povolání	letecký konstruktér
Ocenění	Řád rudé hvězdy
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Původním povoláním byl malíř a sochař, ale v roce 1920 se začal zajímat o letectví. V letech 1924 až 1927 studoval na Žukovského vojenské letecké inženýrské akademii. Od roku 1922 se začal zabývat konstrukcí samokřídel. V roce 1924 vytvořil kluzáky BIČ-1 a BIČ-2. Roku 1926 následovalo první motorové samokřídlo BIČ-3. Mezi jeho další pozoruhodné konstrukce patří např. bezocasý letoun BIČ-11, který byl pod názvem RP-1 použit pro zkoušky raketového motoru OR-2 zkonstruovaného F. Zanderem. V roce 1934 vznikl jeho první dvoumotorový letoun BIČ-14. Ve stejném roce vytvořil lidskou silou poháněnou bezocasou ornitoptéru BIČ-16. Tento letoun nebyl úspěšný. O vyřešení problému letu lidskou silou se pokusil ještě v roce 1937 s letounem BIČ-18, ale ani ten nevedl k úspěchu. Čeranovskij vytvořil ještě řadu prototypů a projektů většinou bezocasých letadel. Za své zásluhy v oblasti letectví byl vyznamenán Řádem rudé hvězdy.