Bojga stromová

Bojga stromová (Boiga dendrophila), známá též jako bojga ularburong, je stromový had z čeledi užovkovitých pocházející z Indonésie a Filipín.

Bojga stromová
Bojga stromová
Stupeň ohrožení podle IUCN

málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaplazi (Reptilia)
Řádšupinatí (Squamata)
Podřádhadi (Serpentes)
Čeleďužovkovití (Colubridae)
RodBojga (Boiga)
Binomické jméno
Boiga dendrophila
(Boie, 1827)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vzhled

Hlava je zřetelně oddělena od těla, které je vertikálně zploštělé. Rýhovité oční zornice napovídají, že se jedná o nokturnálního živočicha. Šupiny jsou hladké.

Základní barva těla je černá, další barevné prvky závisí na poddruhu. Poddruh melanota má žluté prstencové pruhy po celé délce těla, spodní strana je taktéž zbarvená do žluta. U mláďat tohoto poddruhu se žlutá mění ke konci těla v naoranžovělou.

Chování

Jedná se o nokturnálního živočicha, který většinu svého života tráví ve větvích stromů, přes den se skrývá v hustém porostu ve větvích, dutinách stromů apod. Přestože jde o stromového hada, dokáže se výborně pohybovat i ve vodě, kde může i lovit. V ohrožení zaujímá, pro hady typickou, S-pozici a při výpadu je schopen dosáhnout až do vzdálenosti tří čtvrtin své tělesné délky.

Potrava

Živí se ptáky, ještěry, žábami a případně i menšími savci a rybami. V mladí tvoří hlavní složku potravy drobní plazi, v dospělosti pak ptáci, na něž má jed Bojgy stromové největší účinky. Bojga stromová je také výborný plavec a někteří jedinci se mohou živit i rybami.

Jed

Obecně je jed bojgy stromové považován za „slabý“, což plyne z toho, že uštknutí tímto hadem většinou nemá vážné následky. Nicméně jed tohoto hada obsahuje velice nebezpečné složky, které mohou způsobit trvalé zdravotní potíže. Mírné nebo žádné příznaky otravy po uštknutí jsou většinou způsobeny tím, že kvůli primitivnímu systému doručování jedu nedojde vůbec k zanesení jedu do krevního řečiště. Jedná se o opistoglifního hada a jed do svého úlovku zanáší hlavně při žvýkání.

Dosud provedené studie identifikovaly několik unikátních neurotoxinů, jsou to boigatoxin-A[2] a denmotoxin.[3] Oba patří do rodiny tříprstých toxinů (three-finger toxin) a působí na synaptické receptory nervosvalových spojení. Nejsilnější účinek mají na ptačí postsynaptické receptory, což dokazuje jejich potravní specializaci.

Chov v zajetí

Chov tohoto hada se stává i u nás docela běžnou záležitosti. Patří mezi náročnější hady, zvláště mláďata, která často odmítají myší holata. Jeden exemplář chová i zoologická zahrada v Praze.

Potrava

Gekoni (např. Paroedur pictus, Lepidodactylus lugubris), ještěrky (např. Takydromus sexlineatus), myši, žáby, kuřata.

Terárium

Jedná se o stromového hada a tomu je nutno přizpůsobit rozměry a vybavení terária. To by mělo být dostatečně vysoké, vybavené mnoha větvemi a hustým porostem, tvořícím ve větvích úkryty. V teráriu je potřeba udržovat vysokou vlhkost vzduchu a zároveň dostatečné větrání. Pro udržení dostatečné vlhkosti je tedy nutné časté rosení a velká nádoba s vodou. Jako substrát je vhodná cypřišová kůra, která je odolná proti plísním a relativně dobře udržuje vlhkost. Denní teploty udržujeme v rozmezí 26-30 °C, v noci pokles o pár stupňů.

Galerie

Reference
  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-23]
  2. Archivovaná kopie. www.venomdoc.com [online]. [cit. 2009-11-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-07-04.
  3. Archivovaná kopie. www.unco.edu [online]. [cit. 2009-11-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-24.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.