Bohdan Piurko

Byl synem soudního rady Mychala Piurka[1] a Kamily, roz. Volánková (její otec Alois Volánek pocházel z Kutné Hory, matka Janina Marie Achrer z Moravských Budějovic). Narodil se 4. července 1906 v Němirově. Jeho dědem byl Theodor Bohdan Piurko, řeckokatolický kněz a kanovník při metropolitní katedrále svatého Jiří ve Lvově. Počáteční hudební zkušenosti, ve hře na klavír, získal od své matky. Během studia na gymnáziu v Samboře ho zaujal sborový zpěv a začal zpívat v mužském pěveckém souboru Samborský Bojan.[Pozn. 1] Po maturitě, v roce 1923, pokračoval ve studiu na Vyšším hudebním institutu Mykoly Lysenka ve Lvově (klavír u Vasyla Barvinského a dirigování u Antina Rudnického). V letech 1926–1930 studoval na Státní konservatoři hudby v Praze,[2][Pozn. 2] na oddělení pro skladbu a dirigování – u profesora Jaroslava Křičky skladbu a dirigování u profesora Pavla Dědečka.[3][Pozn. 3]

V letech 1931 až 1932 byl Bohdan Piurko koncertním mistrem Kyjevské opery.[3]

Piurko byl také sportovně založen, hrál tenis a byl velkým sportovním fanouškem. V roce 1934 se aktivně podílel na vzniku fotbalového klubu USC Vatra v Drohobyči. Ve sboru Drohobyčský Bojan zpívalo mnoho aktivních sportovců. Za finanční prostředky, získané výhrou v loterii, koupil pro klub 12 sad sportovních dresů a pomůcek. Dne 5. září 1934 byl Bohdan Piurko zvolen prvním předsedou představenstva USC Vatra. V jeho čele stál až do roku 1935.[4]

Od roku 1932 až do začátku Druhé světové války v roce 1939 vedl soubor Drohobyčský Bojan. V té době spolupracovali se sborem význační umělci: skladatel Ihor Sonevytskyi, klavírista Roman Savytskyi, tenor-sólista lvovské opery Mychajlo Holynskyj, operní pěvkyně Olga Lepkova-Jastremská a další. V roce 1941 se Piurkovi podařilo sbor obnovit a nejvyššího uznání soubor dosáhl v roce 1942, kdy se zúčastnil 1. oblastní soutěže pěveckých sborů v Haliči, věnované 100. výročí narození Mykoly Lysenka. Soubor Drohobyčský Bojan obsadil první místo, získal vavřínový věnec a dirigent obdržel speciální dirigentský stupínek.[3]

V roce 1944 emigroval Bohdan Piurko spolu s rodinou a mnohými členy souboru do Německa.[5] Zde kolem sebe soustředil téměř všechny významné osobnosti ukrajinského emigrantského vokálního a hudebního života. V roce 1946 inicioval vytvoření Ukrajinského operního souboru (UOA) v Mnichově,[5][6] ve kterém účinkovalo mnoho význačných operních sólistů.[3] Na repertoáru byla díla Gioacchina Rossiniho (Lazebník sevillský), Giacoma Pucciniho (Madam Butterfly, Tosca), Ruggera Leoncavallo (Komedianti), Johanna Strausse mladšího (Cikánský baron) a od ukrajinského autora Mykoly Lysenka (Nokturno).[3] Soubor uspořádal 197 divadelních představení a několik desítek koncertů. Celkem tyto kulturní akce navštívilo přes 120 000 diváků.[3] V listopadu 1947, na základě smlouvy s německou koncertní agenturou Hoffmeister, soubor Duma za vedení Bohdana Piurka a tvořený předními ukrajinskými zpěváky navštívil několik německých měst (Karlsfeld, Bad Reichenhall, Mnichov) s repertoárem ukrajinských lidových písní a árií ze známých oper.[3]

30. června 1949 přijel Bohdan Piurko s rodinou a téměř celým ukrajinským operním souborem do USA. Následně tam uspořádali celou sérii koncertů. Jeden z nich se konal i v New Yorku, v Carnegie Hall, kde Piurko vystupoval jako klavírista-korepetitor.

Později se přestěhoval do Detroitu, kde v roce 1953 organizoval a dirigoval koncerty ukrajinské symfonické hudby v podání Detroit Symphony Orchestra.[5]

23. října 1953, po delší, těžké nemoci Bohdan Piurko zemřel a je pochován na hřbitově v Detroitu.[3]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku П'юрко Богдан na ukrajinské Wikipedii.

• Енциклопедія українознавства : Словникова частина. Молоде життя. vyd. Париж – Нью Йорк: Наукове товариство імені Шевченка, 1955–1995.
• КУДРИЦЬКИЙ, А. В.; ЛАБІНСЬКИЙ, М. Г. Мистецтво України : Біографічний довідник. [s.l.]: «Українська енциклопедія» ім. М. П. Бажана, 1997. 700 s. ISBN 5-88500-071-9.
• Альманах Першого крайового конкурсу хорів у Галичині. Львів: [s.n.], 1943. 43 s.
• БЕРМЕС, І. Еволюція хорового руху на Дрогобиччині в контексті розвитку культури Галичини (від «весни народів» до 1942 року). Дрогобич: Коло, 2002. 199 s.
• БУРБАН, M. Українські хори і диригенти. Дрогобич: Посвіт, 2006. 640 s.
• ДОБОШ, M. Хорове життя Дрогобича //Дрогобиччина – земля Івана Франка. [s.l.]: Нью Йорк – Париж – Сідней – Торонто, 1978. S. 627–635.
• ЗУБАЛЬ, Я. Богдан П'юрко// Дрогобиччина — земля Івана Франка. [s.l.]: Нью Йорк – Париж – Сідней – Торонто, 1978. S. 693–696.
• КЛИМОВСЬКИЙ, Я. Український Підкарпатський театр//Дрогобиччина – земля Івана Франка. [s.l.]: Нью Йорк – Париж – Сідней – Торонто, 1978. S. 618–626.
• МАРУНЯК, В. Українська еміграція. Мюнхен: Академічне вид-во д-ра Петра Белея, 1985. 429 s.
• МИХАЦЯ, M. Матеріали розмов М. Михаця із: Г. Созанською Климків – ученицею Б. П'юрка (1936–1939) – Львів, 12.03.2007 р.; Н. Носенко та Л. Колісниченко Горн – солістами Українського Оперного Ансамблю; Є. Рауме П'юрко – дочкою Б. П'юрка. USA: [s.n.], 2008.
• МИХАЦЬ, М. Деякі зауваги щодо хронології життя і творчості та короткий життєпис Богдана Юліана П'юрка//Гомін Підгір'я: альманах. 6. vyd. Дрогобич: Посвіт, 2008. S. 111–121.
• РУДНИЦЬКИЙ, A. Українська музика. Історико критичний огляд. Мюнхен: Дніпрова хвиля, 1963. 406 s.
• СЕМЧИШИН, B. 120 особистостей Самбірщини. Самбір: [s.n.], 1994. 85 s.
• Státní konzervatoř hudby v Praze. In: Výroční zpráva za rok 1929–1930. Praha: [s.n.], 1930.

• Bohdan Piurko v Ukrajinské hudební encyklopedii, 2018, svazek 5. (ПАВАНА – «POLIКАРП»), str. 521