Bletchley Park

Původně se pozemky okolo Bletchley využívaly pro zemědělství. To se změnilo v roce 1675, kdy původní vlastník vévoda z Buckinghamu pozemky prodal lékaři a anatomovi Dr. Thomasi Willisovi.^[zdroj?] Na pozemcích však začal stavět až jeho vnuk, Browne Willis, který Bletchley zdědil. Starožitník a patron architektury Willis začal v Bletchley stavět nový dům, který byl dokončen roku 1711. [4]

Po smrti Browna Willise pozemky chátraly až do doby, kdy je odkoupil roku 1877 Samuel Lipcombe Seckham, který zde rozestavěl novogotický zámek, který však nikdy nedokončil. Bletchley nakonec prodal finančníkovi a politikovi Herbertu S. Leonovi, který vystavěl Bletchley do současné podoby a využíval ho pro schůzky s vlivnými politiky, například David L. Georgem. Po jeho smrti pozemky spravovala jeho vdova až do své smrti v roce 1937. [4]

V roce 1938 koupil v předtuše války centrum Bletchley admirál Hugh Sinclair, ředitel Secret Intelligence Service, se záměrem využít Bletchley v období války jako sídlo pro SIS. Důvodem byla především strategicky výhodná poloha Bletchley, relativně malá vzdálenost od Londýna a blízká železniční trat', která spojovala Londýn a Birmingham s náborovými středisky v Oxfordu a Cambridge. [5]

V létě 1939 se do Bletchley přesunulo oddělení kryptografie, oficiálně zvané Station X. Byla zde založena škola šifrování, jejíž absolventi měli později sloužit k válečným účelům, především k prolomení šifrovacích přístrojů, přes které komunikovali důstojníci Wehrmachtu. [6]

Během prvních měsíců II. světové války se úsilí šifrantů z Bletchley Parku setkalo pouze s velmi omezeným úspěchem. Méně důležité kódy se dařilo prolamovat matematicky, což byl ovšem velmi obtížný úkol, a tak rozšifrované zprávy již většinou nebyly aktuální.[6]

Projekt Ultra byl státním tajemstvím až do jara 1974. Většina vybavení a všechny plány byly zničeny. Většina kryptoanalytiků i ostatních zaměstnanců se vrátilo do svých civilních životů a měli zakázáno mluvit o své práci (do roku 1974). Během téměř 40 let od zveřejnění dokumentů projektu Ultra si příběh Enigmy a Bletchley parku získal velkou popularitu. Bletchley Park v současné době slouží jako muzeum projektu Ultra, kde jsou obnoveny některé chatky, které využívali šifranti. Speciální část je věnována stroji Enigma. V roce 2007 byla dokončena replika programového počítače Colossus, který úspěšně dešifroval první zprávu od konce II. světové války. [8]

Ještě před začátkem války naverbovalo Vládní informační ústředí do Bletchley Parku „muže a ženy profesorského typu“ přes své kontakty na univerzitách Oxford a Cambridge. Takto se do Bletchey Parku dostali jedni z nejznámějších šifrantů Alan Turing, Gordon Welchman a Bill Tutte. Další šifranti, jako například Dilly Knox a Nigel de Grey pracovali pro Vládní informační ústředí již od I. světové války.[3]

Velké procento zaměstnanců Bletchley Parku tvořily ženy. Do roku 1945 to bylo dokonce 75 % všech zaměstnanců. Šest z deseti žen zaměstnaných v Bletchley Parku bylo dokonce v armádě. Zbytek z nich byl naverbován pro civilní služby.[9]

Osobnosti

Socha Alana Turinga

Pro rozluštění Enigmy byl zřejmě klíčový přínos matematika Alana Turinga. Ten během práce v Bletchley Parku sestrojil stroj Colossus, který by se dal považovat za první počítač. Po válce byl souzen a odsouzen za sexuální delikt, jelikož udržoval v té době zakázaný homosexuální vztah. Zemřel roku 1954 na otravu kyanidem draselným, podle oficiálního stanoviska se jednalo o sebevraždu. [10]

Na rozluštění stroje Lorenze měl největší zásluhu britský matematik a kryptolog William Thomas Tutte. Po válce pokračoval v matematice, kde je významná jeho práce v oblasti kombinatoriky a teorie grafů.

V Bletchley Parku pracovalo také několik britských šachistů, jako Stuart Milner-Barry, Harry Golombek či Hugh Alexander. Ten později vedl divizi kryptoanalýzy ve Vládním informační ústředí po 25 let. V šachu se stal dvakrát šampionem Británie a získal titul Mezinárodního mistra.