Blanka Vítková

Studium na pěveckém oddělení pražské konzervatoře u profesorky Miloslavy Fidlerové zakončila v roce 1972 absolutoriem.[1]

První scénou, kam byla angažována, bylo Hudební divadlo v Karlíně, kde vystupovala již během čtvrtého ročníku studia na konzervatoři v roce 1971.[2] Pěvecké i herecké ztvárnění přidělených rolí brzy prozradilo veliký talent a stalo se odrazovým můstkem pro přechod na naši první operní scénu – operu Národního divadla v Praze (od roku 1972).[1] Ještě jako studentka dostala významnou koncertní příležitost účinkovat v Requiem Ivana Jirků, které bylo provedeno na XXVIII. mezinárodním hudebním festivalu Pražské jaro 1973.

Jako sólistka opery Národního divadla v Praze působila v letech 1973–1992 a v letech 1992–1994 jako sólistka Státní opery Praha. Natočila rovněž řadu snímků pro Československý rozhlas a Československou televizi (mimo jiné v operách Wolfganga Amadea Mozarta, Otakara Jeremiáše, Ivana Jirků a dalších).

Již za dob svého studia se úspěšně prosazovala na řadě domácích i mezinárodních pěveckých soutěží (např. vítězka VII. pěvecké soutěže Antonína Dvořáka, Karlovy Vary, červen 1973, XI. Festival Internazionale Brescia e Bergamo, Italiano, 1974).^[zdroj?] Zpívala v doprovodu předních hudebních těles, jako je Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK, Symfonický orchestr Československého rozhlasu, Česká filharmonie, Německá filharmonie (pod vedením sira Charlese Mackerrase) a dalších. Držitelka ceny Československého rozhlasu a ceny Supraphonu (mimo jiné za provedení písňového cyklu Jana Hanuše na církevní texty).^[zdroj?]

Účinkovala v řadě zahraničních divadel ve Spolkové republice Německo (Státní opera v Berlíně, Komická opera v Berlíně), Rakousku, Švýcarsku (pěvecký recitál v Luzernu), Itálii, Slovensku, Rusku a dalších). V letech 1990–1994 se věnovala také pedagogické činnosti. Jako sólistka zpívala také s Vysokoškolským uměleckým souborem Univerzity Karlovy v Praze. Pravidelně každý rok před Vánoci jezdila zpívat Českou mši vánoční Jakuba Jana Ryby do táborského divadla. Účinkovala také např. v Královském letohrádku Hvězda na Bílé Hoře. Uvedena v encyklopedii Who is Who. Inspiraci pro svoji uměleckou tvorbu vždy čerpala především v kraji Bedřicha Smetany – na Loučeňsku a Svatojiřsku. Do své smrti žila střídavě v Praze a v městysu Loučeň. Zemřela v Praze 24. dubna 2014 a je pochována na hřbitově v rodinné hrobce na Loučeni (číslo hrobového místa 107, uprostřed hřbitova pod červeným tisem).

Syn PhDr. Richard Vaněk (* 1975) vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze se specializací na personální řízení a psychologii práce a organizace. Vnuci Jan (* 2006) a Tomáš (* 2008) Vaňkovi jsou žáci základní školy.

• Čipra (Cikánský baron)
• Veřejné mínění (Orfeus v Podsvětí)
• Minerva (Orfeus v Podsvětí)
• Hugetta (Král tuláků)
• Dryáda (Ariadna na Naxu)
• Katěrina Ivanovna (Bratři Karamazoví)
• Panna Róza (Tajemství)
• Ježibaba (Rusalka)
• Třetí žínka (Rusalka)
• Káča (Čert a Káča)
• Varvara (Káťa Kabanová)
• Azucena (Trubadúr) /česky i italsky/
• Quickly (Falstaff)
• Olga (Evžen Oněgin)
• Suzuki (Madame Butterfly)
• Hostinská (Mistr Jeroným)
• Anna Schillingová (Copernicus)
• Marta (Faust a Markétka)
• Háta (Prodaná nevěsta) – v této opeře účinkovala společně se svým synem Richardem, který vystupoval v dětské roli
• Ludmila Krušinová (Prodaná nevěsta) – v této opeře účinkovala společně se svým synem Richardem, který vystupoval v dětské roli
• Carlotta (Mlčenlivá žena)
• Babička Zuzčina (Zuzana Vojířová)
• Paní Quickly (Falstaff)
• Martinka (Hubička)
• Panna pošetilá (Hry o Marii)
• Matka Boží (Hry o Marii)
• Ulrica Arvedson, věštkyně (Maškarní ples)
• Radka (Šárka)
• Zpěvačka madrigalu (Manon Lescaut)
• Pásková, Datel (Příhody lišky Bystroušky)
• Kameny (Kamenný kvítek)
• Věštkyně (Ohnivý anděl)
• Babička (Její pastorkyňa)
• Pastuchyně (Její pastorkyňa)
• Marcellina (Figarova svatba)
• Erda (Zlato Rýna)
• Ježibaba (Perníková chaloupka)
• Žnec (Libuše)
• Zuzka (Eva)
• Dáma (Kouzelná flétna)
• Maddalena (Rigoletto)
• Hostinská (Boris Godunov)
• Dryjáda (Ariadna na Naxu)
• Šenkýřka (Zbojnická balada)
• Matka (Silnice)
• Hraběnka (Piková dáma)
• Lotynka (Jakobín)
• Věštkyně (Ohnivý anděl)
• Děva (Šárka)
• Mladá zpěvačka Dorotea (Viva la Mamma)
• Komorná (Věc Makropulos)
• madrigal k baletu Šeherezáda
• Stařenka Buryjovka (Její pastorkyňa)
• Bohatá vdova (Tvrdé palice)
• Viola (Viola) – také televizní zpracování
• Iokasté (Oidipus Rex) /latinsky/
• Soňa (Vojna a mír)
• Dívka (Polovecké tance)
• Glaša (Káťa Kabanová)
• Mladá žena (Coriolanus)
• Mladá zpěvačka (Viva la Mamma)
• Mrs. Sedley (Peter Grimes)
• Frosja (Semjon Kotko)
• Molly Brazen (Žebrácká opera)
• Paní Peachum (Žebrácká opera)
• 2. čarodějnice (Dido a Aeneas)
• Hlas matky (Hoffmanovy povídky)
• Magdaléna (Mistři pěvci norimberští)
• Emilie (Otello) /italsky/

• Stabat Mater – oratorium
• Beethovenova 9. symfonie s Ódou na radost

• Giroflé – Giroflá – (Charles Lecoq) – Doňa Aurora – playback – Československá televize Praha, 1991, režie: Ladislav Váňa, scénář: Ladislav Váňa, kamera: Jiří Kadaňka, choreografie: Otto Šanda, výroba: 5. tvůrčí skupina ČST
• Figarova svatba – (Wolfgang Amadeus Mozart) – Československá televize Praha, 1989, stopáž 170 minut, divadelní režie: Václav Věžník, kamera: Ilja Bojanovský, režie televizního záznamu: T. Šimerda
• Cikánský baron (Johann Strauss mladší) – Záznam představení Hudebního divadla v Karlíně, 1972, stopáž 128 minut, dirigent: Miroslav Homolka, divadelní režie: F. Paul, kamera: Ilja Bojanovský, televizní režie: Milan Macků
• Viola (Bedřich Smetana) – Československá televize Praha
• Perníková chaloupka – (Engelbert Humperdinck) – Československá televize Praha, 1991
• Tvrdé palice – role Říhové – (Antonín Dvořák) – Československá televize Praha, 1990
• Zbojnická balada – role krčmářky – (Václav Kašlík) Československá televize Praha, 1987
• Hudba na hradě Zvíkov – Československá televize Praha, 1981, 39 minut, režie: Milan Mackovič, kamera: Ilja Bojanovský, dále hráli: Marta Boháčová, Dalibor Jedlička, Miroslav Švejda

• Anna Karenina – (Emil Hlobil) – Československý rozhlas
• Sen noci svatojánské (Ivan Jirko) – Československý rozhlas
• Rekviem (Ivan Jirko) – P.J. 1973 Supraphon
• Pohádka (Ilja Hurník) – Panton, Československý rozhlas
• Věc Makropulos (Leoš Janáček) – DECCA Vídeň
• Rusalka (Antonín Dvořák) – DECCA Vídeň