Blanda aneb Stříbrná bříza

Blanda, mladá přitažlivá švagrová důlního mistra Andrease v horách náhodně potkala v jedné opuštěné šachtě nazývané „Stříbrná bříza“ mladého tajuplného cizince; vídali se častěji, zamilovali se a při konečném rozloučení si vyměnili zásnubní prsteny. Enrico – tak si onen cizinec říkal – slíbil, že se vrátí, až z jisté hory bude stoupat kouř, což je podle lidové pověsti znamení významné události. Uběhl dlouhý čas a hora opět dýmá. Právě probíhá májová slavnost, starý písař se uchází o Blandu a dostane, jak bylo možno předvídat, košem, a to čtverácky nikoli jen obrazným, přestože se důlní mistr na dívku zlobí pro odmítnutí takové dobré partie. Když Blanda se sestrou Katharinou osamí, svěřuje jí tajemství své lásky a také to, že se objevilo dohodnuté znamení a že se hodlá vydat do lesní pustiny ke „Stříbrné bříze“. Na Katharininu žádost jí Blanda zanechá drahocenný prsten od svého milého. (Proměna) Hrobka rodiny panujícího hraběte, kterému zemřela manželka i jediný syn. Hrabě se sem chodí často modlit a dnes zde nalézá tajuplného mnicha, který se modlí u hrobu zemřelé hraběnky.

Blanda v nejdivočejších horách zabloudila. Potkává ji stařenka (Blanda ji zpočátku považuje za divoženku z lidové pověsti), která ji poznává, ví o její lásce k Enricovi a odvádí ji na setkání s milovaným mužem v jisté jeskyni.

Katharina mezitím ze zvědavosti zašla k Jonasovi, aby jej nechala odhadnout hodnotu sestřina prstenu. Jonas rozeznává vysokou hodnotu klenotu, a protože se v novinách píše o krádeži šperků, prsten zkonfiskuje a hrozí dalším vyšetřováním.

Enrico hledá u „Stříbrné břízy“ Blandu. Nepotkává ji, zato ale nachází vzácné nerosty. Přichází Andreas, považuje Enrica za „horního zloděje“ a pronásleduje jej. Dostihne jej však až na pokračující májové slavnosti a nyní musí Enrico vysvětlovat. Zpočátku ho hájí lovci proti horníkům, kteří stojí na straně Andrease. Ale důlní mistr zahlédne na Enricově prstu prsten své švagrové a obžalovává jej z dvojí krádeže. Enrico se násilím prodere davem; na pronásledujícího důlního se vrhá cizincův velký černý pes Pluto. Je slyšet pískání, padne výstřel, lid volá, že důlní mistr byl zabit.

V jeskyni, kam stařena zavedla Blandu, pracují tajně italští horníci (jejich práci prozrazuje onen „kouř vycházející z hory“). Přichází mnich již známý z hraběcí hrobky, svléká kutnu a ukazuje se jako vůdce horníků a Enricův otec. Blanda se s ním seznamuje a on v ní poznává schovanku zemřelé hraběnky a milenku svého syna, o které mu Enrico vyprávěl. K horníkům dorazila zpráva o osudné události v městečku a o Enricově zatčení. Francesco – to je jméno rytířského otce – spěchá synovi na pomoc.

Byl zatčen nejen Enrico, ale i důlní mistr Andreas (mladík totiž nezastřelil jeho, ale naopak svého až příliš věrného psa), jeho manželka a vrátivší se Blanda. Věc je předložena panujícímu hraběti. Obžaloba z pokusu o vraždu se již po první otázce rozplyne, stále však na Enricovi lpí těžké podezření kvůli prstenu. Tu zasahuje jeho otec a dojde k dojemnému znovushledání. Francesco je totiž bratr hraběte (a Enrico tedy jeho synovec). Zčásti neklidná živost mládí, zčásti nešťastná láska k nevěstě jeho bratra jej před mnoha lety vyhnaly do širého světa. Jako mnoho Italů se i on tajně vrátil do vlasti kvůli vzácným nerostům používaným především k výrobě skla. Hrabě radostně přijímá svého bratra i synovce na svou hruď i do svého domu. Francesco spojuje ruku svého syna s milovanou Blandou a nyní ani důlní mistr, který dosud horlil proti lásce své švagrové, nemá dalších námitek.[4]