Bitva u Dunkerque

Bitva u Dunkerque byla bitva druhé světové války mezi Spojenci a Německem na západní frontě během bitvy o Francii a proběhla u Dunkerku mezi 24. květnem a 4. červnem 1940. Během bitvy došlo k evakuaci britských a spojeneckých vojsk z Francie.

Bitva u Dunkerque
konflikt: západní fronta druhé světové války
Naloďování britských jednotek
trvání: 24. květen - 4. červen 1940 místo: Přístav Dunkerk, severní Francie výsledek: evakuace Dunkerku, vítězství Německa
strany
Spojené království Francie Francie Belgie Belgie	Nacistické Německo
velitelé
Lord Gort Maxime Weygand Georges Blanchard René Prioux	Gerd von Rundstedt Ewald von Kleist (Panzergruppe von Kleist)
síla
400 tisíc, 338 226 evakuováno	800 tisíc
ztráty
11 000 mrtvých 40 000 zajatých 50 000 vozidel (včetně tanků) 9 torpédoborců 200 plavidel 177 letadel	20 000–30 000 mrtvých a zraněných 100 tanků 156 letadel

Po podivné válce 10. května 1940 vypukla bitva o Francii. Na východě německá skupina armád B napadla a porazila Nizozemsko a postupovala na západ přes Belgii. Vrchní velitel spojenců, francouzský generál Maurice Gamelin, realizoval Plán D, který byl zaměřen na Maginotovu linii opevnění.

14. května německá skupina armád A prorazila v úseku Arden a rychle postupovala na západ k Sedanu, poté se otočila severně k Lamanšskému průlivu, což Generalfeldmarschall Erich von Manstein nazval „srpový sek“ (známý Žlutý plán, Mansteinův plán), v důsledku čehož obklíčil spojenecké síly.[1]