Bitva na pláni Idistaviso

V roce 9 Řím utrpěl jednu z nejhorších porážek. V bitvě v Teutoburském lese germánský vůdce Arminius porazil tři římské legie pod vedením Publia Quincitilia Vara. Ačkoli byla situace velice vážná, Řím se nechtěl vzdát bez boje. Hned další rok byl velitelem Germánie zvolen budoucí císař Tiberius. Ten rychle doplnil ztracené legie a dokonce hranici posílil o dvě další. V té době se na Rýně nacházelo celkem 8 římských legií. V následující letech římské impérium posílalo vojenské výpravy za Rýn, aby pustošily území Germánie. Velitele Tiberia v roce 13 vystřídal jeho synovec Germanicus. Ten posílal vojenské výpravy stále dál, až se mu v letech 13 – 16 podařilo zajmout těhotnou ženu samotného vůdce Arminia a získat zpět dva ze tří orlů legií ztracených v Teutoburském lese. Následně navštívil i Teutoburský les, kde pohřbil pozůstatky padlých Římanů. V roce 15 mu byl udělen triumf za zásluhy a v roce 16 podnikl další výpravy za Rýn. Dostal se až na území kmene Cherusků, jehož náčelníkem byl dříve sám Arminius. Ten to samozřejmě nemohl brát na lehkou váhu, shromáždil novou armádu a vydal se Germanicovi vstříc. Oba vojevůdci se potkali na pláni Idistaviso.

Přesné místo bitvy dodnes není známo. Z starověkých rukopisů se ví, že leželo na pravé straně řeky Vezery, někde mezi městy Minden a Rinteln (západně od Osnabrücku a severně od Bielefeldu). Pláň byla nedaleko zalesněné krajiny.

Jakmile se Římané přiblížili k vyčkávajícím Germánům, začal útok. Germáni se vyhrnuli na Římany, kteří vytvořili bitevní šik. Hlavně útok Cherusků, kteří zaútočili z výše položených míst, měl být pro Římany osudový. Germanicus, coby dobrý vojevůdce, nařídil své kavalerii, aby podnikla obchvat a zaútočila z boku a zezadu. Když Germanicovi jezdci zaútočili na křídla, v týlu Germánů se objevili jízdní lučištníci, kteří ze zad římské formace nepozorovaně objeli celou armádu. V tu ránu zaútočila i pěchota. Toto Germáni nevydrželi. Pravé křídlo se začalo stahovat z lesa a prchalo na pláň. Zároveň se ale zhroutilo levé křídlo, které začalo utíkat do lesa, odkud se stahovalo pravé křídlo. Následující zmatek způsobil, že Cheruskové byli zatlačováni do kopců. Náhle se ale lehce zranil Arminius. Situace začala být kritická. Zepředu útočily legie, zezadu jízda a boky začaly obtěžovat římské auxilie. Arminius se rozhodl pro útěk. Našel mezeru mezi římskými těžkoodděnci a napadl lučištníky, kteří byli jediní, kdo bránili mezeru. Do cesty se mu ale postavili oddíly Raetů, Vindeliků a Galů. Aby ho nikdo nepoznal, pomazal si obličej krví, které bylo na zemi více než dost. Údajně byl však poznán germánskými bojovníky v římských službách, kteří ho ale nechali běžet. Jiní takové štěstí neměli. Germáni byli hromadně pobíjeni římskými vojáky. Masakr trval až do večera. I přes úplné obklíčení se mnoha Germánům podařilo uniknout. Ti se poté zreorganizovali po boku kmene Angrivariů, které ale Germanicus poté porazil.

Na místě bitvy udělali Římané násep ozdobený zbraněmi padlých Germánů a jmény poražených národů. Ačkoli byly germánské kmeny sraženy na kolena, Germanicus je k Římské říši nepřipojil. Po bitvě vyvrcholil spor mezi ním a Tiberiem, který ho z Germánie stáhnul, a to i přes to, že Germanicus říkal, že za rok by mohl celou Germánii připojit. Dne 26. května roku 17 oslavil Germanicus v Římě triumf nad Cherusky, Angrivary, Chatty a dalšími kmeny, kteří sídlí v oblastech Polabí. Hned poté převzal velení vojsk na východní straně říše.

• (anglicky) Germanicus