Bioplast

Bioplasty jsou plastické hmoty vyrobené z biomasy. Předpona "bio" má značit vztah k přírodě. První typ bioplastů je vyroben z biomasy (např. z kukuřice, cukrové třtiny), ale přesto může být v přírodě nerozložitelný. Druhou skupinu bioplastů tvoří biologicky rozložitelné plasty v prostředí, které mohou být vyrobeny z fosilních paliv. Bioplasty vypadají na první pohled (a dotek) stejně jako běžné plastické látky, dosahují stejných vlastností (například tvrdost, pružnost, ohebnost, odolnost). Některé ale mohou být málo odolné vodě nebo dlouhodobým vlivům běžných podmínek (některé bioplasty jsou rozložitelné i ve vodě). Od klasických plastů se ale liší tím, že většinu z nich je možno biologicky degradovat. Za bioplasty jsou obecně považovány všechny materiály, které jsou buď biodegradovatelné nebo vyrobeny z obnovitelných zdrojů. Obě podmínky mohou, ale nemusí být splněny současně. Bioplasty jsou ale toxické jako obyčejné plasty.[1]

Příbor z bioplastů

Výroba

Vstupními surovinami u polymerů založených na neropné bázi může být široká škála rostlinných ale i živočišných produktů. Příprava bioplastů přímo z biomasy, škrobů či tuků zpravidla nevede k plnohodnotným polymerům, popřípadě jejich výrobní a zpracovatelské technologie neumožňuje využití současných postupů při zpracování a tváření plastů. Vstupní surovina jako například kukuřičný škrob, řepný cukr či jiný zdroj sacharidů je biochemickými postupy – fermentací přeměněna na využitelnou vstupní surovinu, jako je například kyselina mléčná, glykolová, glykoly, ethylen aj. Takto získané suroviny se poté zpracovávají běžnou polymerní technologií na polymery požadovaných vlastností zpravidla jako termoplastické hmoty vhodné pro strojní zpracování na konkrétní výrobky. Příkladem těchto polymerů může být dnes průmyslově produkovaná kyselina polymléčná či polylaktid označovaný zkratkou PLA. Silné postavení na trhu má tzv. bio-PET. Ten může obsahovat cca 30 % ethylen glykolu získaného kvasnou cestou. Samotný bio-PET je však zcela identický klasickému PETu tj., je biologicky nedegradovatelný.

Existují i bioplasty produkované mikroorganismy zejména tzv. polyhydroxyalkanoáty (PHA). Jde o skupinu polymerů, jež vznikají přímo v buňkách mikroorganismů jako zásobní látka. Tyto polymery (lineární polyestery podobné PLA) lze chemicky izolovat a dále zpracovávat. Izolace je většinou prováděna extrakcí chloroformem a následným srážením polymeru. Izolace a čištění PHA představuje problematický a nákladný výrobní krok, který se promítá výrazně do ceny a tedy i využití těchto polymerů.

Použití

Bioplasty jsou často používány tam, kde jsou zapotřebí plasty se zkrácenou životností. Často se z nich vyrábí věci na jedno použití (sáčky, tašky, bedny, ale třeba i plastové talíře a příbory nebo i květináče).

Likvidace běžných plastů začíná být čím dál větší problém (neexistují podmínky, ve kterých by se daly přirozeně rozložit, spalováním vznikají toxické látky, skládky jsou nákladné a představují další ekologické problémy, nezanedbatelné množství drobných i větších úlomků z plastických předmětů je splavováno do oceánů, kde jsou přijímány spolu s potravou a putují výše v potravním řetězci[2]). Proto se předpokládá, že snaha nahradit stávající plasty biologicky degradovatelnými bioplasty (které řeší výše uvedené problémy), se bude zvyšovat.

Odkazy

Reference
  1. https://phys.org/news/2020-10-bioplastics-substances-toxic-ordinary-plastics.html - Bioplastics contain substances that are as toxic as those in ordinary plastics
  2. Addicted to Plastic

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.