Bichiři
Bichiři (Cladistia, Brachiopterygii) jsou bazální linií paprskoploutvých ryb, někteří autoři je dokonce považují za příbuznější nozdratým (Sarcopterygii) než paprskoploutvým (Actinopterygii).[1] Pocházejí ze sladkých vod tropické Afriky. Vyznačují se protáhlým tělem a velkým počtem (5-18) drobných hřbetních ploutviček. Párové ploutve jsou na kostru napojeny unikátním způsobem. Další znaky, kterými se bichiři liší od ostatních paprskoploutvých, jsou ploutve se svalovými násadci a párové plíce vychlípené z břišní strany střeva, čímž jsou podobní spíše bahníkům. Bichiry a bahníky spojuje také fakt, že mláďata těchto dvou skupin mají vnější žábry. Znaky, které spojují bichiry s bahníky, mohou být zděděné od společného předka paprskoploutvých a nozdratých nebo jen homoplázie (vzniklé konvergentním vývojem). Je také možné, že jsou bichiři příbuzní nozdratým, jak je uvedeno výše.[2]
 Bichiři | |
|---|---|
 bichir senegalský (Polypterus senegalus) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Nadtřída | ryby (Osteichthyes) |
| Třída | paprskoploutví (Actinopterygii) |
| Podtřída | bichiři (Cladistia) |
| rody | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Recentní druhy bichirů jsou řazeni do jediného řádu Polypteriformes.
Reference
- http://aquatab.net/clanky/bichirove/
- ZRZAVÝ, Jan: Fylogeneze živočišné říše. Praha : Scientia, 2006: s. 221. ISBN 80-86960-08-0.
Literatura
- Pedro P. Rizzato, Anna Pospisilova, Eric J. Hilton & Flávio A. Bockmann (2020). Ontogeny and homology of cranial bones associated with lateral‐line canals of the Senegal Bichir, Polypterus senegalus (Actinopterygii: Cladistii: Polypteriformes), with a discussion on the formation of lateral‐line canal bones in fishes. Journal of Anatomy. doi: https://doi.org/10.1111/joa.13202
- Trina Y. Du & Emily M. Standen (2020). Terrestrial acclimation and exercise lead to bone functional response in Polypterus senegalus pectoral fins. Journal of Experimental Biology 2020 223: jeb217554. doi: 10.1242/jeb.217554
