Bezpečnostní pás

Bezpečnostní pás je zařízení používané v dopravních prostředcích pro zvýšení bezpečnosti pasažérů a pro snížení následků případné nehody. Pomocí něho je pasažér připoután k sedadlu. Společně s dětskou autosedačkou (resp. „dětským zádržným systémem“) patří mezi zádržné bezpečnostní systémy.

Detail pásu
Cívka samonavíjecího pásu
Příklad principu pyrotechnického napínače pásu

Podle zákona 361/2000 Sb. O provozu na pozemních komunikacích je jeho používání až na několik málo výjimek povinné, za porušení této povinnosti hrozí v bodovém systému ztráta 2 bodů. V Česku musí být pásy vybaveny i dálkové autobusy vyrobené po roce 2004 a cestující v těchto autobusech jsou povinni se poutat.[1]

Pásy se obvykle rozdělují na typy podle počtu bodů, jimiž je pasažér připoután (spojen s autem), na 2bodové až 7bodové, druhů pásu však existuje podstatně víc, můžeme je dále dělit na samonavíjecí (jiné už dnes v nabídce asi ani nenajdeme), s automatickým napínačem dále snižujícím riziko poranění v případě nehody atd. V autech se běžně používají 3bodové a 2bodové (břišní) pásy.

Historie

Jako pravděpodobně první přišel s myšlenkou bezpečnostního pásu už v 19. století všestranný vědec a vynálezce George Cayley (1773 – 1857). V roce 1913 byl bezpečnostní pás poprvé použit v letectví, všeobecně se zde rozšířil ve 30. letech.

Už v roce 1903 vynalezl Louis Renault 5bodový bezpečnostní pás, z kterého automobilka Volvo vyvinula pás 3bodový. V minulosti byly činěny pokusy pás integrovat do konstrukce dveří a sedačky, čímž byl po usednutí a zavření dveří cestující automaticky připoután aniž to záleželo na jeho vůli, ale v sériových vozech šlo pouze o raritu. Dnešní vozy se spokojí s čidlem ve sponě, které po rozjezdu vozu aktivuje při nezapnutí zvukový a optický signál (zpravidla jen u řidiče).

V roce 1948 byl bezpečnostní pás ve výbavě modelu Tucker Sedan. V roce 1956 zdokonalili bezpečnostní pás bratři Kenneth Ligon a Bob Ligon pro účely používání v autech (patent použila automobilka Ford). V roce 1959[2][3] zahrnula bezpečnostní pásy do standardní výbavy automobilka Volvo. První země, která určila bezpečnostní pás za povinnou součást výbavy automobilů byla Austrálie.

V Česku (resp. tehdejším Československu) byla vyhláškou č. 80/1966 Sb. (§ 3 odst. 5) s účinností od 1. ledna 1967 zavedena povinnost používat bezpečnostní pásy na předních sedadlech aut vybavených povinně bezpečnostními pásy při jízdách mimo obec[4]. Kuriozitou bylo, že vyhláška č. 139/1968 Sb. sice nařizovala povinnost vybavovat vozidla bezpečnostními pásy, ale automobily Moskvič a Volha z ní výnosem Ministerstva dopravy č.j. 18-18/69 SMD z 29. 12. 1969 dostaly zpětnou výjimku k 1. 1. 1969, neboť neměly kotevní úchyty pro pásy a ty tedy nebylo kam namontovat[5]. Vyhláškou č. 100/1975 Sb. byla s účinností od 1. ledna 1976 tato povinnost rozšířena na všechna sedadla povinně vybavená bezpečnostními pásy, od 1. ledna 1990 (vyhláška č. 99/1989 Sb.) musí být pásy používány i v obcích. Odpovědnost za upoutání spolucestujících přešla i v případě osobních vozů z řidiče na jednotlivé cestující.

Při povinném zavádění pásů se ve veřejnosti často vyskytovaly obavy, že pásy jsou nebezpečné, protože mohou ztížit opuštění auta po nehodě, tyto obavy se však nikdy nepotvrdily.[1] Přesto se doporučuje vozit s sebou pro případ potřeby vyproštění osob ostrý nůž či speciální řezák na pásy.

3bodový pás s celou sedačkou

Bezpečnostní význam pásů
3bodový bezpečnostní pás schematicky

Z hlediska bezpečnosti jsou pásy nejúčinnější do rychlosti 50 km/h[6] a v kombinaci s airbagem. Airbagy použité bez bezpečnostních pásů fungují podstatně hůř a mohou následky nehody dokonce zvýšit. (Větší, tzv. "Full Size Airbag" nahrazující pásy použitý v zámoří se v Evropě nepoužívá, naopak evropský airbag je navržen pro součinnost s pásy.)

Účinnost pásů snižuje, pokud jsou nepřipoutaní spolucestující na zadních sedadlech - mohou být totiž při nehodě vymrštěni a zranit osoby na předních sedadlech.

Podle organizace BESIP zvyšuje nepoužívání pásů riziko smrti při nehodě na předním sedadle 6krát, v obci dokonce 8krát (u řidičů je to dokonce 14krát mimo obec, 12,8krát v obci). Pasažéři na zadních sedalech podle téhož zdroje umírají 3,9x častěji než připoutaní, v obci 4,2x[6].

Podle jiných studií by dopravní nehody mohlo přežit 2/3 lidí, pokud by měli bezpečnostní pás zapnutý.[7]

Řada těhotných žen nepoužívá pásy z obavy, že by mohly poškodit plod při nehodě [8] a protože jsou jim nepohodlné[9], gynekolog Jiří Kepák však tvrdí, že existují „zjevné důkazy“, že používání pásů v těhotenství je zcela bezpečné a výrazně i u těhotných žen snižuje riziko smrti či poranění ženy samotné i plodu.[8]

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Sicherheitsgurt na německé Wikipedii a Seat_belt na anglické Wikipedii.

  1. Andrea Votrubová: Pásy v autobuse: povinnost, kterou šidí firmy i cestující, idnes.cz, 5. 9. 2007
  2. Christian Ludwig: Purer Luxus Lebensretter Archivováno 31. 5. 2020 na Wayback Machine, carmondo News-Blog, 12. 6. 2007
  3. Hans W. Mayer: Ein Lebensretter feiert Geburtstag – Automobilbau: Vor 40 Jahren ging bei Volvo der Dreipunkt-Sicherheitsgurt in Serie Archivováno 3. 11. 2007 na Wayback Machine, Verkehrswerkstatt, 1999/I, VDI Nachrichten 28. 5. 1999, str. 16
  4. Vyhláška č. 80/1966 Sb., Ministerstvo vnitra ČSSR, částka 35/1966[nedostupný zdroj]
  5. Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.: Rudé právo 30. 12. 1969, str.2
  6. Používání bezpečnostních pásů v Česku Archivováno 7. 2. 2009 na Wayback Machine, iBESIP, Ministerstvo dopravy ČR, aktualizace 25. 2. 2009
  7. Bezpečnostní pásy – Dvě třetiny usmrcených by přežily nehodu, kdyby měly zapnutý bezpečnostní pás Archivováno 27. 1. 2008 na Wayback Machine, Autoklub České republiky, nedatováno, součást kampaně „Na co pásy? Zlomte vaz!“ zahájené v srpnu 2003
  8. MUDr. Jiří Kepák, CSc.: Bezpečnostní pásy kolem těhotných žen[nedostupný zdroj], měsíčník Policista, č. 2/2006, Policie České republiky, odbor prevence kriminality
  9. Bezpečnostní pásy pro těhotné ženy, Dáma.cz, 12. 7. 2002, uvedený zdroj: Plus

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.