Bezpečnost v Unixu

Jedním ze základních znaků těchto systémů je systém přístupových práv. Všechny soubory v unixových souborových systémech můžou dovolovat různý přístup k souborům na základě určených přístupových práv. Přístupová práva souboru jsou obvykle nastavována pomocí příkazu chmod a zobrazované příkazem ls. Například:

-r-xr-xr-x 1  root  wheel  745720  Nov  28  2011  /bin/sh

Unixová práva povolují přístup k souboru různým uživatelům - uživatelé mohou tvořit skupiny a ty mají různá přístupová práva. Složitější unixové souborové systémy obsahují Access control list (seznam kontroly přístupu) - koncept, který umožňuje udělovat práva vícero uživatelům nebo skupinám. Např.:

/pvr [u::rwx,g::r-x,o::r-x/u::rwx,u:Petr:rwx,g::r-x,m::rwx,o::r-x]

V tomto příkladě, který je výsledkem příkazu chacl, jsou uživateli Petr udělená zapisovací práva na složku /pvr.

Uživatelé Unixových operačních systémů často patří do skupin se specifickými přístupovými právy. To umožňuje seskupovat uživatele podle toho, jak velká práva mají mít. Mnoho unixových implementací přidává další úroveň ochrany vyžadováním členství ve wheel user privileges group, pokud chtějí používat příkaz su.[1]

Většina unixových a unix-like systémů má účet nebo skupinu, která uživateli umožňuje kompletní kontrolu nad systémem. Takovýto účet se nazývá root. Pokud přístup k tomuto účtu získá nechtěný uživatel, znamená to úplný průnik do systému. Pro administraci systému je ale účet root nutný a z bezpečnostních důvodů není užíván pro běžné potřeby. Používání tohoto účtu lze monitorovat. Kdo zná televizní postavu Supermana, může si účet root představit pomocí následujícího příkladu:

Uživatel root účtu je jako Superman, přičemž má i běžný účet - jako Clark Kent. Clark Kent se stává Supermanem jen tehdy, když je to potřebné k záchraně lidí. Poté se znovu vrátí do svého "převleku". Root přístup by měl být používaný stejně.

Výběr silného hesla a jeho střežení jsou pravděpodobně nejdůležitější věci, které může uživatel udělat pro zvýšení bezpečnosti Unixu. V Unixových systémech jsou nejdůležitější informace o hesle uloženy v souboru /etc/passwd. Tento soubor udržuje přehled o uživatelích a jejich hlavních nastavení. Hesla, respektive hashe hesel, můžou být také uloženy v tomto souboru. Záznamy v /etc/passwd zastupují vždy jeden řádek a mají následující formu:

nickname:password_hash:UserID:GroupID:Complete_Name:home_dir:shell_bin

Například:

xfze:$1$zuW2nX3sslp3qJm9MYDdglEApAc36r/:1000:100:José Carlos D. S. Saraiva:/home/xfze:/bin/bash

Od doby kdy všichni uživatelé musí mít práva na čtení tohoto souboru (aby systém mohl zkontrolovat přihlašovací heslo), vznikl jeden bezpečnostní problém: každý si mohl číst hashe uživatelských hesel. K vyřešení tohoto problému vznikl soubor /etc/shadow k uložení hashe hesel, ke kterému práva na čtení má pouze root. Při utajovaní hesel, druhá položka v řádku v souboru /etc/passwd (hash hesla) je nahrazená "x", která říká systému, aby našel příslušné heslo ze souboru /etc/shadow. Soubor /etc/shadow obvykle obsahuje právě dvě hodnoty:

xfze:$1$zuW2nX3sslp3qJm9MYDdglEApAc36r/:::::

Zbylá políčka v souboru /etc/shadow obsahují:

1. Minimální počet dní mezi změnami hesla
2. Maximální počet dní, než musí být heslo změněné
3. Počet dní s varováním předtím než musí být heslo změněné
4. Počet dní, po kterých musí být heslo změněné, jinak se účet stane nepoužitelný
5. Datum (vyjádřené jako počet dní od 1. ledna 1970) kdy platnost účtu vyprší

Tyto hodnoty můžou být použité na zvýšení Unixové bezpečnosti přinucením uživatele zabývat se hesly.

Administrátoři by měli okamžitě mazat staré nepoužívané účty.

• su, sudo, ssh

Operační systémy, stejně jako každý software, můžou obsahovat chyby žádající opravy nebo můžou být vylepšované přidáváním nových funkcí. Bezpečné patchování operačního systému vyžaduje, aby software pocházel z důvěrného zdroje a nebyl pozměněn před zabalením do balíčku. Mezi běžné metody pro ověřovaní, zdali patche nebyly pozměněny, patří použití kryptografického hashe, MD5 nebo použití read-only média. Z bezpečnostního úhlu pohledu, specifikace metody balení, jako je například RPM Package Manager formát původně z Red Hat Linuxu, nejsou až tak důležité jako zabezpečení integrity samotného patche.

Distribuce zdrojových kódů umožňuje prohledat kód z důvodu podezřelého obsahu. Minusem ale je, že uživatel musí být schopný vykonat bezpečnostní analýzu kódu sám.

Linuxové distribuce, které používají RPM Package Manager formát pro zabezpečení základní funkcionality a softwarových updatů, využívají MD5 a GPG pro zabezpečení obsahu. Hodnoty hashe jsou zabaleny spolu se soubory RPM a ověřované když je balík instalován.

Linuxové distribuce, které používají Debian .deb balíkovací formát pro zabezpečení základní funkcionality a softwarových updatů, využívají GPG podpisy pro zabezpečení obsahu. Podpis je vypočítaný v momentě, kdy je balík vyrobený a ověřovaný později, kdy je balík instalován.

Bez ohledu na prodejce nebo distribuci, všechny softwarové distribuce by měly poskytovat mechanismus na ověření, zdali je software legitimní a nebyl modifikován od data, kdy byl původně zabalen.