Berta Hucková

Berta, pokřtěná Berta Františka Barbara, se narodila učiteli Václavu Huckovi a jeho manželce Marii Huckové, rozené Hermanové, která pocházela z Vodňan.[1] Václav Hucek, byl významným organizátorem a účastníkem kulturního a společenského života ve městě. V tom mu již od mládí pomáhala i Berta, především v pěveckém spolku Pěslav.

Berta Hucková sice nevynikala půvabným zjevem a krásou, třeboňské měšťanské dcerky však převyšovala svým vzděláním a rozhledem.[2] Patřila k emancipovaným dívkám a ženám druhé poloviny 19. století. Uměla česky a německy, a také francouzsky, a to tak dobře, že mohla dávat soukromé hodiny. Velmi dobře hrála na housle a na klavír hrávala i na veřejnosti, kde rovněž zpívala. Ochotnicky vystupovala na divadle již od svých deseti let.

Věnovala se i dobročinné činnosti. Byla aktívní členkou Národní jednoty pošumavské, spolku, který podporoval českou menšinu v pohraničí.

Nejvýznačnějším přínosem Berty Huckové je ale její účast na založení třeboňských lázní, které jsou spojeny s jejím jménem a od nichž se odvíjí novodobá třeboňská lázeňská tradice.

Krátké vážné nemoci (zánět mozku) Berta Hucková náhle podlehla v pouhých 29 letech. Spolu se svými rodiči je pohřbena v rodinné hrobce na třeboňském hřbitově u sv. Alžběty.[3][4]

Na svých cestách s matkou se Berta seznámila s účinky rašeliny v západočeských lázních a rodina začala uvažovat o možnosti zřídit léčebný ústav i v Třeboni. Poté co Bertin otec nechal rozbory ověřit, že třeboňská rašelina je účinnější než mariánskolázeňská, se Berta stala hlavní iniciátorkou založení lázní v Třeboni. Oporu našla ve svém otci, který byl i schopný podnikatel. V září 1881 nechal strhnout zahradní restauraci, kterou dříve postavil na pozemku v dnešní Tylově ulici, který mu patřil již od roku 1869. 1. října 1881 si podal žádost u purkmistrovského úřadu v Třeboni spolu s plánem lázeňské budovy, který zhotovila dcera Berta na základě vyměření prostoru na němž se také podílela. Inspirací pro budovu, navrženou v novorenesančním stylu, byl Bertě dům, který viděla v Plzni. Hlavní patrová budova byla situovaná podél Zlaté stoky a doplněna dvěma rozbíhajícími se bočními trakty. Celek obsahoval pokoje, kabiny pro vanové koupele, kuchyň, prádelnu a další nezbytné zázemí lázní.

Základní kámen byl položen 4. října 1881 a objekt byl zkolaudován 27. října 1882. Ještě předtím se do něj Huckovi nastěhovali. Povolení i bezplatné těžbě rašeliny získal Václav Hucek od knížete Schwarzenberga 16. prosince 1882. Po vysvěcení 21. prosince 1882 se jako první v lázních vykoupali Václav Hucek a jejich stavitel Josef Záruba. V následujících dnech využívali lázní další hosté z Třeboně a okolí. Otevření slatinných lázní pro veřejnost se uskutečnilo 19. května 1883 a lázně si rychle získávaly klientelu z domova i vzdálené ciziny.[2] Manželé Václav a Marie Huckovi provozovali lázně až do roku 1909, kdy je převedli na svojí neteř Rozalii Vlčkovou.