Benjamin Klička

Pocházel ze staré pražské patricijské rodiny z celkem osmi dětí. Jeho rodiči byli Dr. PhMr. Karel Fragner, majitel lékárny U černého orla na Malostranském náměstí v Praze, a jeho žena Angelika Fragnerová, roz. Jahnová (1869–1929). Jeho bratr Jaroslav Fragner byl architekt, další bratr Jiří Fragner významný chemik a farmaceut.

Vystudoval medicínu a poté působil jako praktický a pokladenský lékař na Smíchově. Psal beletrii.

Zemřel v Praze 26. prosince 1943 ve věku 46 let na srdeční chorobu. Urna s jeho popelem byla pohřbena v rodinné hrobce na Vinohradském hřbitově.

Napsal mnoho knih s různou tematikou, nejčastější tvorba byly románové novely psychologicky, sociálně a demokraticky zaměřené. Psal také dětské knížky a napsal jeden pamflet proti freudismu. Ve svých sociálních románech s přídomkem „čistá epika“ se nejčastěji rozepisoval o člověku jeho doby, a o střetu čestných lidí s komplikovanými dějinami.

• Divoška Jája (1925), osobitá románová novela, počátek tvorby sociálních románů. Příběh černošského děvčete z Paříže odhaluje vlivy demoralizované společnosti na čistou a naivní duši primitiva. Hlavní hrdinka, popleněná a uražená, vytržená ze svého domova v Africe neztrácí svou lidskou důstojnost a symbolizuje tak poslání, které překračuje meze jednoho života a stává se podobenstvím a výzvou [3]
• Brody (1926), román se zesíleným sociálním aspektem o nerovném, ale nemarném boji hrstky lidí proti expanzi moderního kapitalisty [4]
• Pestré osmero (1928), osm povídek [5]
• Bobrové (1930), psychologický román o soužití a psychické katastrofě siamských dvojčat konfrontující dobré a špatné stránky člověka [6]

• Románová trilogie Generace:
  • Jaro generace (1928)
  • Jedovatý růst (1932)
  • Na vinici Páně (1938) – autor zde sleduje na zkušenostech jedné generace historii společenského vývoje a její morální rozvrat za války i v poválečných letech. [7]
• Himmelradsteinský vrah žen a dívek (1931), detektivní román [8]
• Ejhle Občan! (1934), román dokumentující demoralizující účinky hospodářské krize 30. let na pozadí příběhu vesnického prosťáčka, hledajícího uplatnění v Praze. Autor sleduje, jak se lidé odlidšťují ve světě sužovaného nezaměstnaností [9]
• Dělný neumírá (1936), román o lidských tajemstvích [10]
• Do posledního dechu (1936), poslední román, ve kterém se snaží ukázat východisko z hospodářské krize kolektivní prací. Hlavní postava zápasí s bezohlednou dravostí prostředí i nevyléčitelnou nemocí a vytváří okolo sebe jakousi rezervaci dobrých. Román dokládá autorovu snahu o vytvoření příkladného hrdiny, charakterního, aktivního a schopného obětovat se pro společné dílo; jeho dílo tak plní požadavky socialistického realismu [11]
• Duch asistentky Kurdové (1940), detektivní román o lékařství [12]
• Nebožka bdí (1941), silně konfliktní román [13]
• Na březích Vltavy (1942), tři povídky [14]