Bengálský oheň

Bengálský oheň byl do Evropy dovezen anglickými námořníky v původní podobě.^[kdy?] Hlavními složkami explozivní směsi byly KNO₃ (dusičnan draselný), S (síra) a tzv. surma (Sb₂S₃). V Evropě byla směs později ještě doplněna o tzv. realgar (rudní prach, As₄S₄). Ten později nahradil složitější surmu. Tato směs byla používána u koloniálních námořních jednotek Spojeného království.

V současnosti není Bengálský oheň využíván vojensky, ale jen civilně. Suroviny k jeho výrobě lze relativně snadno sehnat a díky známému receptu jej lze snadno i vyrobit. Civilní využití je známé, využívá se k přípravě pyrotechnických efektů a ohňostrojům.

Barvu ohně ovlivňují pouze příměsi, které jsou do směsi vmíseny. Nejčastěji to jsou sloučeniny halogenů nebo prvků 1a skupiny periodické tabulky, tedy alkalické kovy, které jsou velmi reaktivní.

• Zabarvení do zelena – oheň se zbarví do jasně zeleného odstínu použitím barnatých iontů (Ba).
• Zabarvení do červených odstínů – plamen se zbarví do temně rudé při použití sloučenin lithia (Li), pro jasně červený karmínový plamen je nutné použít slitiny stroncia (Sr).
• Zabarvení do oranžových odstínů – pro plamen cihlové až jasně oranžové barvy je třeba použít směs vápníku (Ca).
• Zabarvení ohně do modra – pro temně modrý až středně modrý nádech plamene slouží sloučeniny mědi (Cu), pro světlejší modrý nádech plamene sloučeniny rtuti (Hg).
• Zabarvení ohně do žluta – při použití sloučenin sodíku (Na).

Občas je potřebné oheň zbavit přírodních barev nebo jej zvýraznit. Toho lze docílit menší úpravou směsi, kdy se dusičnan draselný se sírou ponechají a místo surmy nebo realgaru se doplní sulfid kademnatý (CdS), k němuž se přidá uhlík (v běžné praxi stačí antracit nebo uhlí). Během reakce bude plamen zářivě bílý, s jemně modrými okraji.

Jiné technologie barvení plamene jsou již zastaralé a používají se jen jako náhradní za metodicky osvědčené jednosložkové příměsi. Jiné jsou zase příliš nákladné na surovinovou přípravu nebo jsou i životu nebezpečné.