Bell XFL Airabonita

Bell XFL Airabonita bylo prototyp palubního stíhacího letounu, vyvinutého firmou Bell pro US Navy. Typ měl podobnou konstrukci jako před ním vyvíjený typ Bell P-39 Airacobra. Airabonita se na první pohled lišila jen v tom, že měla záďový podvozek, na rozdíl od příďového podvozku u typu P-39. Základní koncepce jinak byla totožná. Jednalo se o stroj s motorem uloženým v těžišti letounu a dálkovým pohonem vrtule v přídi stroje. První a jediný prototyp XFL-1 poprvé vzlétl 3. května 1940.

Bell XFL Airabonita
Určení	prototyp palubního stíhacího letounu
Výrobce	Bell Aircraft Corporation
První let	3. května 1940
Uživatel	US Navy
Vyrobeno kusů	1
Vyvinuto z typu	Bell P-39 Airacobra
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Airabonitu poháněl vidlicový kapalinou chlazený dvanáctiválcový motor Allison XV-1710-6. Ten se stejně jako u typu P-39 nacházel uprostřed trupu, za kabinou pilota a poháněl třílistou vrtuli spojovacím hřídelem. Vyzbrojen měl být kanónem ráže 37 mm, nebo kulometem ráže 12,7 mm, který by střílel dutým vrtulovým hřídelem a dvěma synchronizovanými 7,62 mm kulomety v přídi.

Kvůli problémům s pohonnou jednotkou se opozdilo předání Airabonity americkému námořnictvu ke zkouškám až do února 1941. Z testů byl prototyp v prosinci 1941 vrácen firmě Bell k úpravám, ale než byly dokončeny, rozhodlo se americké námořnictvo, že Airabonita není vhodná pro další vývoj a program ukončilo. Americké námořnictvo dalo přednost výrazně výkonnějšímu a perspektivnějšímu letounu Vought F4U Corsair.