Bavorský barvář

Z těch nejposlušnějších a nejklidnějších honičů vznikli tzv. limiéři (psi, kteří pracovali výhradně na studené stopě zdravé zvěře) a barváři (psi, kteří pracovali výhradně na stopě poraněné zvěře).[1] Prvním barvářským plemenem se stal hannoverský barvář. Při jeho využívání se ale přišlo na to, že jsou moc těžkopádní a tak se kynologové snažili vytvořit nového barváře, který by měl lehkou konstrukci a byl by schopný pohybovat se i v těžko přístupném terénu — tím vznikl bavorský barvář. Ten vznikl křížením hannoverského barváře a německého brakýře v Bavorských alpách, o což se zasloužil baron Karg-Bebenburg Reichenhall v roce 1870.[2] Jejich úkolem bylo lovenou a již zraněnou zvěř co nejrychleji vystopovat a buď ji unavit, nebo nahnat před lovce.[3] I dnes se k tomuto účelu bavorský barvář hojně využívá. S jejich pomocí je lovena převážně vysoká zvěř a až donedávna s nimi byli na Slovensku naháněni medvědi.

V roce 1912 byl založen první chovatelský klub bavorských barvářů pojmenovaný "Klub bavorského barváře", ten byl založen v Německu. Oficiální používaná zkratka v Česku je BB. V Česku toto plemeno zastřešuje Českomoravský klub chovatelů barvářů.

Bavorský barvář je pracovitý, přátelský a inteligentní pes. Je oddaný svému majiteli, kterého dokáže zuřivě bránit. Je to pes spíše pro jednoho pána, zbytek rodiny neposlouchá. Je klidný a nereaguje příliš agresivně či plaše. Nejraději tráví den uvnitř domu se svým pánem. Sebevědomý, bystrý, mrštný. Není dominantní. Cíleně vyhledává kontakt s jinými psy, se kterými dobře vychází. Je zvyklý lovit ve smečce. S ostatními domácími zvířaty se snáší jen v případě, že je na ně zvyklý od štěněte, jinak má tendence je lovit a rdousit. V jeho chovu se podporují lovecké pudy, proto rád pronásleduje rychle se pohybující předměty. K cizím lidem je odměřený, ale nereaguje na ně agresivně. Není to dobrý hlídač.

S dětmi vychází dobře, ale nemá rád jejich hrátky, proto je vhodné děti naučit, jak se psem zacházet a co s ním smí a nesmí dělat.

Na výstavách jsou dnes tito psi posuzováni více podle exteriéru, i když se má hledět spíše na pracovitost. Také jsou upřednostňováni psi spíše robustnější konstituce, která je ovšem vlastní spíše jejich hannoverským "bratrancům." Bavorský barvář je původně lehčí plemeno a podle původních předpisů má být štíhlý a dobře osvalený. Feny musí dle nových nařízení před každým uchovněním projít složitými testy.

Blízkým příbuzným bavorského barváře je hannoverský barvář. Toto psí plemeno je bavorskému barváři podobné nejen povahou, ale především vzhledem. Hannoverský barvář je větší a mohutnější, se zbarvením více do červena.[4] Obě plemena jsou v Česku zastřešována stejným chovatelským klubem.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bavorský barvář na Wikimedia Commons