Barcelonský pavilon

Pavilon byl navržen pro německou expozici na barcelonskou mezinárodní výstavu, která se na úpatí hory Montjuic konala v roce 1929. Cílem bylo reprezentovat Německo po První světové válce jako demokratický, klidný a progresivní stát. Zadavatelem byla vláda Výmarské republiky.[1] Ve stejné době Mies stvořil i brněnskou Vilu Tugendhat, tato časová souvislost je vidět i na samotné realizaci.

V době výstavy pavilon sloužil španělskému králi Alfonsovi XIII. pro přijímání německých představitelů a návštěvníkům pak jako prostor pro odpočinek.

Interiér – onyxová stěna, křesla Barcelona, nosný sloup

Architekt Ludwig Mies van der Rohe se u této stavby řídil pravidlem „méně je více“.

Budova Barcelonského pavilonu je jednopodlažní, spočívá na podstavci z travertinu, stejně jako například antické chrámy. Celá forma se nese ve znamení rozkladu, jednotlivé části budovy jsou rozloženy a zůstává pouze pravidelná mřížka chromových sloupů, podepírající plochou střechu, která se vznáší bez jakýchkoliv známek tíhy, obvodové stěny jsou skleněné, jedná se o volný půdorys. Konstrukce se skládá ze čtyř druhů mramorů, dalším významným materiálem je travertin a nachází se zde také onyxová zeď, byla zde použita různě tónovaná skla, od čirých až po mléčná.[2] Významným prvkem u této stavby jsou také dvě vodní plochy, které se nachází venku, té menší dominuje ženská socha Alba (česky Úsvit) od George Kolbeho.[3]

Interiér je jednoduchý, není moc zdobený. Na černém koberci uvnitř pavilonu jsou umístěna křesla Barcelona, která byla použita také v brněnské vile Tugendhat. Koberec spolu s červeným závěsem a oranžovo-žlutě zbarvenou mramorovou stěnou vytváří prostorovou německou vlajku.