Barbara Strozziová

Barbara Strozziová (také zvaná Barbara Valle; pokřtěna 6. srpna 1619, Benátky11. listopadu 1677, Padova) byla benátská zpěvačka a hudební skladatelka.

Barbara Strozziová
Bernardo Strozzi: Gambistka, 30. léta 17. stol. Pravděpodobný portrét Barbary Strozziové
Narození6. srpna 1619
Benátky
Úmrtí11. listopadu 1677 (ve věku 58 let)
Padova
Místo pohřbeníBazilika svatého Antonína v Padově
Národnostitalská
Alma materAccademia degli Unisoni
Povoláníhudební skladatelka a zpěvačka
RodičeGiulio Strozzi
Významná dílaThe First Book of Madrigals
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodila se v Benátkách v domě rodiny právníka a básníka Giulia Strozziho. Pravděpodobně byla nemanželskou dcerou jeho a dlouholeté služebné Isabelly Garzoniové. Florentská rodina Strozziů ji adoptovala a Giulio Strozzi podporoval její hudební talent. Mohla studovat u hudebního skladatele Cavalliho a Strozzi dokonce založil v roce 1637 hudební spolek Accademia degli Unisono, aby Barbara měla příležitost rozvíjet a prezentovat své hudební schopnosti.

Je možně, že byla kurtizánou, o tom však neexistují žádná přímá svědectví a mohla to také být pomluva jejích žárlivých současníků. Z jejích čtyř dětí měly nejméně tři stejného otce. Byl jím Giovanni Paolo Vidman (psán také Widmann), mecenáš umění a podporovatel rané benátské opery. Po Vidmanově smrti se živila finančními investicemi a hudbou.

Barbara Strozziová zemřela v Padově ve věku 58 let a udává se, že je pohřbena v padovském chrámu Eremitami. Nezanechala závěť a o dědictví se přihlásil její syn Giulio Pietro.

Dílo

Strozziová je jedinečná mezi mužskými i ženskými skladateli té doby v tom, že svá díla vydávala samostatně a nikoliv ve sbírkách s jinými autory. Sama o sobě prohlásila, že je nejplodnějším skladatelem tištěné světské vokální hudby v Benátkách. S výjimkou jediného svazku náboženských písní je veškerá její tvorba světského charakteru. Texty jejích písní psal zpočátku její otec a později někteří přátelé. Mnoho písní však zkomponovala na texty vlastní. Byla ceněna nejen pro svou hudbu, ale i pro nesporné básnické kvality.

Většina jejích písní je psána pro soprán. Hudebně jsou její písně pevně zakotveny ve stylu seconda pratica. Její skladby připomínají díla Francesca Cavalliho, dědice Claudia Monteverdiho.

Vydané sbírky písní

  • Il primo libro di madrigali, per 2–5 voci e basso continuo, op. 1 (1644)
  • Cantate, ariette e duetti, per 2 voci e basso continuo, op. 2 (1651)
  • Cantate e ariette, per 1–3 voci e basso continuo, op. 3 (1654)
  • Sacri musicali affetti, libro I, op. 5 (1655)
  • Quis dabit mihi, mottetto per 3 voci (1656)
  • Ariette a voce sola, op. 6 (1657)
  • Diporti di Euterpe ovvero Cantate e ariette a voce sola, op. 7 (1659)
  • Arie a voce sola, op. 8 (1664)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.