Bakteriální vaginóza

BV je zapříčiněna nerovnováhou bakterií přirozeně se vyskytujících ve vagině.[6] Dochází ke změně nejběžnějšího typu bakterie a k celkovému zvýšení počtu bakterií v řádu stonásobků až tisícinásobků.[2] Mezi rizikové faktory patří výplachy, nový sexuální partner nebo více sexuálních partnerů, antibiotika a používání nitroděložního tělíska.[6] Není však považována za pohlavně přenosné onemocnění.[7] Diagnóza je stanovována na základě symptomů a může být dále ověřena testováním vaginálního výtoku a zjištěním vyššího než normálního vaginálního pH a velkého množství bakterií.[2] BV je často zaměňována za vaginální kvasinkovou infekci nebo infekci bičenkou poševní.[8]

Léčba obvykle probíhá pomocí antibiotik, klindamycinu nebo metronidazolu. Tyto léky mohou být použity i ve druhém a třetím trimestru těhotenství. Po léčbě se však onemocnění často vrací. Probiotika mohou pomoci zabránit opětovnému onemocnění.[2] Je nejasné, zda má použití probiotik nebo antibiotik vliv na těhotenství.[2][9]

BV je nejčastější vaginální infekcí u žen v reproduktivním věku.[6] Procentuální podíl postižených žen v daném okamžiku se pohybuje mezi 5 a 70 %.[4] BV je nejběžnější v částech Afriky, nejméně běžná je v Asii a v Evropě.[4] Ve Spojených státech amerických je infekcí postiženo přibližně 30 % žen ve věku od 14 do 49 let.[10] Počty nakažených osob se v dané zemi liší v závislosti na etnické skupině.[4] Ačkoli symptomy podobné BV byly popisovány v průběhu celé zaznamenané historie, první jasně zdokumentovaný případ pochází z roku 1894.[1]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bacterial vaginosis na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu bakteriální vaginóza na Wikimedia Commons

Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.