Břehyňský mlýn

Mlýn je připomínán spolu se vsí Břehyně v roce 1460 v listině krále Jiřího z Poděbrad, ve kterém udělil na mlýn právo. Ves postupně zanikla a mlýn se dostal do majetku města Doksy. V roce 1554 při dělení bezdězského panství připadl bělské části; uváděn je zde mlynář Hloušek. V letech 1587–1590 je při něm poprvé zaznamenána existence pily.[1]

V letech 1740–1780 dodával mlynář a majitel pily František Wünsch dříví na stavbu pevnosti Terezín. Roku 1799 bylo ve mlýně zřízeno bělidlo na bělení příze a později barvírna plátna na takzvanou tureckou červeň. V roce 1803 byla přistavěna kartounka.[1]

Náhon

K již zaniklému mlýnu vedl náhon, jehož koryto bylo vytesané v pískovcové skále; vysoké je 5 metrů, široké 4 metry a dlouhé 30 metrů. Staré stavidlo, které se nachází pod dřevěným trámovým mostkem, se skládá z fragmentů dřevěných trámů. Od koryta vede náhon, vybudovaný z pískovcových kvádrů. Vpravo u hráze byla původně dřevěná výpusť, nahrazená roku 1964 železobetonovou.[2]

Mlýn byl roubený, jednopatrový, s mansardovou střechou. Dochovala se z něj podezdívka z pískovcových kvádrů. Jedinou stojící stavbou areálu je objekt čp. 265, který byl postaven jako barvírna.[1]

Voda na vodní kolo vedla náhonem z Břehyňského rybníka průrvou vytesanou v pískovcové skále; přívod vody byl regulován stavidly.[1] V roce 1930 byla ve mlýně 1 Francisova turbína (spád 3,96 m, výkon 14,85 HP).[1]