Bígl-Harrier

Oficiální verze vzniku bígl-harriera praví, že vznikl v 19. století ve Francii [1]. Dle ní francouzský šlechtic Gerard chtěl vyšlechtit nové psí plemeno, určené především pro lov zajíců, které by se snadno dostalo i do těžko přístupného terénu. Druhá verze říká, že je to ustálené spojení dvou plemen, které bylo používáno ve Velké Británii již dlouhou dobu a štěňata z tohoto spojení pak byla importována do Francie [2]. Samotná plemena bígl a harrier jsou velmi starobylá, jejich datum vzniku se pohybuje okolo 11. století. Pro své šlechtění použil bígly a méně známé harriery. Roku 1974 bylo oficiálně uznáno FCI a uznaný standard napsal sám baron Gerard [2]. UKC jej uznalo až roku 1996 [3]. Toto plemeno je poměrně vzácné, psi jsou k dostání pouze v Německu, Anglii, Francii, Irsku [4]. Chovají se hlavně jako lovečtí psi, především zajíců a lišek. Vzácně jej uvidíme i jako společníka.

Oficiální používaná zkratka v Česku je BEH a nachází se zde několik jedinců.

Péče o bígl-harriera není náročná. Pes potřebuje dostatek pohybu a zaměstnání, obzvláště je vhodné cvičit ho pro lov. Srst stačí 1x týdně vykartáčovat (vhodná je speciální gumová rukavice). Dostatek pozornosti je třeba věnovat svislým uším, pravidelné kontroly a čištění uší by se měly stát samozřejmostí. Předejde se tak nepříjemným a bolestivým zánětům zvukovodů.

Nevadí mu trvalý pobyt venku, ale zateplená bouda, kde by se mohl schovat je nutností, protože jeho srst neizoluje tak dobře vůči silným mrazům. Není to vhodný pes pro lidi žijící v bytech a to ani v případech, že bude chodit na dlouhé procházky, tito psy potřebují otevřený prostor, na kterém by se mohli bez problémů pohybovat. Domov na předměstí s vysokým plotem, to by bylo pro bígl-harriera ideální.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bígl-Harrier na Wikimedia Commons