Australský silky teriér

Silky teriér byl vyšlechtěn v 19. století v Austrálii. Jeho předci jsou jorkšírský teriér a anglický teriér. Nejspíše i skye teriér, ale to není oproti dvou předchozím vědecky doloženo. V roce 1936 bylo uznáno FCI jako samostatné plemeno, do té doby bylo kříženo s jorkšírskými teriéry a dělilo se na dva typy — na melbourský a sydneyský. Hlavní rozdíl mezi nimi byly pouze vztyčené uši. I přes to, že původní účely šlechtění byl společenský pes, lidé jej využívali spíše k lovu myší a jiných hlodavců. Na výstavě se toto plemeno poprvé objevilo v roce 1907[1].

První silky teriér byl do Čech přivezen v roce 1991[2], od této doby jejich obliba stále stoupá. Oficiální používaná zkratka je SIT. V Čechách jej potkáváme běžně a je zde i několik chovatelských stanic. Kvůli stále častějšímu křížení s jorkšíry jsou tato dvě plemena velmi podobná. Zastřešuje ho pouze Klub chovatelů teriérú — kcht.cz

Silky teriér je hravý, mazlivý, ale i velmi ostražitý a hrdý pes. Oblíbí jednoho člena rodiny a k ostatním nikdy tolik nepřilne, proto je to pes spíše pro jednoho pána. Je netrpělivý a do všeho se žene, také tvrdohlavý. Je aktivní a přestože ví, co po něm chcete, několikrát si rozmyslí, jestli mu to za to skutečně stojí.

Cizí nemá rád a pokud nebude v mládí dostatečně socializován, je možné, že se vůči nim stane agresivní. Má velmi vysoký hlas a na všechny návštěvníky i kolemjdoucí jím patřičně upozorní; může mít dokonce i sklony k uštěkanosti, jak to u malých psích plemen bývá.

Jiné psy ani zvířata moc dobře nesnáší, obzvláště hlodavce, protože v něm stále přetrvává lovecký pud. I v tomto ohledu je důležité ho plně socializovat. Může se u něj objevit strach z velkých zvířat.

Děti, na které je zvyklý má rád, s cizími je nutné ho nejdříve seznámit. Je ale důležité ho hlídat při návštěvě jiných dětí, má totiž sklon chránit „své“ děti a dětskou hru by si mohl vyložit jako pokus o napadení.

Dospělý silky teriér

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Silky teriér na Wikimedia Commons