Astrální cestování

Astrální cestování, též astrální projekce, je, podle různých esoterických učení, cestování astrálního těla skrze astrální rovinu, prosté fyzických omezení. Koncept astrálního cestování vychází z raného učení Theosofické společnosti, později byl rozvinut například Hermetickým řádem Zlatého úsvitu, především jeho členem Samuelem Liddellem Mathersem.[1] Pro existenci astrálního těla, a jeho schopnosti cestovat, však nejsou žádné důkazy. Astrální cestování lze řadit do širší kategorie mimotělních zkušeností.[2]

Astrální tělo oddělené od fyzického na kresbě Herewarda Carringtona a Sylvana Muldoona, 1921

Milan Nakonečný astrální tělo připodobňuje egyptskému konceptu ba „duše, duchovní dvojník“, židovskému a kabalistickému nefeš „duše, životní síla“ nebo Paracelsově evestru a siderickému „hvězdnému“ tělu.[3]

Teosofie

Koncept astrálního těla vytvořila Helena Petrovna Blavatská, zakladatelka Theosofické společnosti, k čemuž se inspirovala v románu A Strange Story Edwarda Bulwer-Lyttona z roku 1862, který byl inspirován konceptem živočišného magnetismu Franze Mesmera. Podle románu má každý jedinec tři úrovně: fyzickou, mentální a duchovní-duši. První z dvou úrovní jsou hmotné, v případě mentální úrovně jde však o jemnější hmotu než je hmota běžná, zde leží počátek konceptu „jemnohmotných těl“. Víra v existenci duchovní hmoty však nebyla v té době nezvyklá. Co se inspirace týče tak Blavatská sama na podobnost svého a Bulwer-Lyttonova konceptu upozorňovala a jeho dílo označovala za živý a krásný popis rozdílu mezi „životním principem lidí a zvířat“.[4]

Blavatská ve svém díle Isis Unveiled z roku 1877 převzala tento trojný koncept, druhé z těl, které nazvala astrálním, však spojila navíc s emocemi. Astrální tělo se má podobat fyzickému, je však od něj oddělené a není limitováno jeho omezeními, může tak cestovat na dlouhé vzdálenosti v prostoru, ale také v čase. Jedinec, který byl schopen ovládat své astrální tělo, tvořené jeho myšlenkami a city, byl chápán jako osvobozený a na vrcholu možností okultismu.[4]

Koncept astrálního cestování se objevoval především v rané teosofii. V druhé polovině 80. let 19. století však počalo být zjevné že Blavatská nezvládá naplnit své sliby týkající se vyučování praktického okultismu, čemuž následovalo stěhování společnosti do Indie v roce 1879. V Indii Theosofická společnost změnila svůj cíl z vyučování magických praktik na dosažení duchovní osvícení a přijala a přizpůsobila do svého učení mnoho hinduistických a buddhistických konceptů, a astrální cestování bylo nadále přisuzováno pouze mahátmům, údajným mistům a učitelům Blavatské. Zároveň byla trojná koncepce rozpracováno do koncepce sedmi funkcí, kde vedle astrálního těla, nově nazýváného také linga-sarira, figuruje také „životní princip“ nebo kámarúpa, která má obsahovat živočišné touhy a vášně. Obecně došlo v teosofickém učení k snížení důrazu na emoce, které se nově měly spíše ovládat a utlumovat než osvobozovat. Zájem o naučení astrálnímu cestování však stále zůstával živý mezi americkými členy organizace, což nakonec vedlo Blavatskou k založení Esoterické sekce Theosofické společnosti, snad také částečně v reakci na vzesup britského Hermetického řádu Zlatého úsvitu, orientované více na praktický okultismus.[4]

Reference
  1. GREER, John Michael. The New Encyclopedia of the Occult. [s.l.]: Llewellyn Publications, 2003. Dostupné online. ISBN 978-1567183368. S. 83.
  2. Astral Projection [online]. The Sceptic Dictionary [cit. 2020-12-21]. Dostupné online.
  3. NAKONEČNÝ, Milan. Lexikon magie. Praha: Argo, 2009. ISBN 978-80-257-0134-8. S. 50–51.
  4. CROW, John L. Taming the astral body: the Theosophical Society's ongoing problem of emotion and control. Journal of the American Academy of Religion. 2012, roč. 80, čís. 3, s. 691–717.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.