Ariadna na Naxu (Strauss)

Ariadna na Naxu (op. 60), (německy) Ariadne auf Naxos, je opera Richarda Strausse z roku 1912. Libreto na motivy Molièrovy komedie Měšťák šlechticem napsal Hugo von Hofmannsthal. Premiéra proběhla v Královském dvorním divadle ve Stuttgartu (dnes Staatstheater Stuttgart). Skladatel později dílo přepracoval a tato druhá verze měla premiéru ve vídeňském Dvorním divadle (k.k. Hof-Operntheater, dnes Vídeňská státní opera) dne 4. října 1916.

Ariadna na Naxu
Ariadne auf Naxos
Základní informace
Žánropera buffa - opera seria
SkladatelRichard Strauss
LibretistaHugo von Hofmannsthal
Počet dějstvíprolog + 1 dějství
Originální jazykněmecky
Literární předlohaMolière: Měšťák šlechticem
Datum vzniku1912 / 1916
Premiéraprvní verze:

25. říjen 1912
Stuttgart, Kleines Haus des Stuttgarter Hoftheaters
druhá verze:
4. říjen 1916

Vídeň, Vídeňská státní opera
Česká premiérav němčině:

první verze:
listopad 1912
Praha, Nové německé divadlo
druhá verze:
1. leden 1917 Praha, Nové německé divadlo
v češtině:
12. duben 1940

Národní divadlo v Praze
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Dílo mělo být původně scénickou hudbou k inscenaci Molièrovy komedie Měšťák šlechticem. Skladatel se později rozhodl přepracovat jej na operu. Libreto napsal skladatelův přítel, básník a dramatik Hugo von Hofmannsthal. Je zde použit motiv "divadla na divadle", kdy v prologu je připravováno uvedení opery a během vlastní opery je toto dílo provedeno.

Hlavní roli Ariadny zpívala v obou premiérách Maria Jeritza.

Uvedení v Čechách

Zásluhou hudebního ředitele Nového německého divadla v Praze, Alexandra Zemlinského vidělo pražské publikum české premiéry vždy nejpozději čtvrt roku po premiérách světových (prosinec 1912 a leden 1917). V češtině byla opera uvedena poprvé 12. dubna 1940 v Národním divadle v Praze (celkem 5 uvedení), podruhé v roce 1977 ve Smetanově divadle (premiéra 27. ledna 1977, celkem 18 uvedení).[1]

Osoby
Primadona / Ariadna soprán
Tenor / Bacchus tenor
Najáda soprán
Dryáda soprán
Oreáda (Echo) soprán
Zerbinetta koloraturní soprán
Harlekýn baryton
Brighella tenor
Scaramuccio tenor
Truffaldin bas
Skladatel mezzosoprán
Učitel hudby basbaryton
Taneční mistr tenor
Důstojník tenor
Vlásenkář baryton
Lokaj bas
Majordomus mluvená role

Obsah opery
Maria Jeritza jako Ariadna v roce 1917.

Prolog

V paláci bohatého měšťana.
Bohatý měšťan, který by se rád vyrovnal šlechticům, si objedná u Skladatele operu seria Ariadna na Naxu, která má být uvedena při slavnostní hostině v jeho domě. Současně ale objedná též u souboru Commedia dell'arte žertovnou operu buffo Nevěrná Zerbinetta a její milovníci. Když se oba divadelní soubory sejdou v paláci a zjistí, že mají hrát v jeden večer, pustí se do hádek. Přichází Majordomus a oznamuje účinkujícím další rozkaz svého pána: aby se stihl ohňostroj, nebudou se hrát opery jedna po druhé, ale současně. Přes vzájemné hašteření se účinkující pokoušejí najít způsob, jak obě díla skloubit. Zerbinetta vysvětluje svým společníkům, že Ariadna je opera "o princezně, ktrou jeden milenec opustil, a druhý ještě nedorazil". Skladatel se jí snaží vysvětlit, že jde o daleho hlubší vztah, vyjádřený hudbou. Hosté se ale scházejí a je třeba začít s představením.

Opera

Na pustém mořském břehu ostrova Naxos.
Ariadna leží před jeskyní a stále naříká nad tím, že ji zde Théseus zanechal samotnou. Tři nymfy ji litují, ale nedaří se jim Ariadnu povzbudit. Ta již jen čeká na příchod boha Herma, který ji odvede do podsvětí. Zerbineta v zákulisí je dojata Ariadniným utrpením a rozhodne se ji přivést na jiné myšlenky serenádou a spolu se svými společníky i tancem. Záměr se nezdaří a tak zůstává Zerbinetta s Ariadnou o samotě a snaží se ji přesvědčit, aby se netrápila nad Théseovou zradou, že takoví jsou všichni muži. Přemýšlí pak nad svými milostnými aférami. Znovu přicházejí Harlekýn, Brighella, Scaramuccio a Truffaldin a přemlouvají Zerbinettu, aby nechala marného přemlouvání Ariadny a raději si mezi nimi zvolila svého miláčka. Zerbinetta volí Harlekýna, čímž si znepřátelí zbylé nápadníky.

Najády oznamují příjezd lodi, na které se plaví Bacchus. Ten se vrací od kouzelnice Kirké. Její kouzla na něho neplatila. Zde na Naxu je ale okouzlen Ariadnou, kterou rovněž považuje za kouzelnici. Snaží se zaplašit její myšlenky na smrt. Ariadna je zmatena a rovněž okouzlena Bacchem a po počátečním váhání jej následuje. Zerbinetta s nápadníky zpívají závěrečnou oslavu na lásku, která zasahuje bohy, stejně jako lidi.

Provedení
  • 2018 – Festival v Aix-en-Provence (plný název Festival international d’art lyrique et l'Académie européenne de musique d’Aix-en-Provence, zkráceně Festival d’Aix-en-Provence), dirigent: Marc Albrecht, režie a choreografie: Katie Mitchell, scéna: Chloé Lamford, kostýmy: Sarah Blenkinsop, zpěváci: Ariadne / Primadonna: Lise Davidsen, Bacchus / Tenor: Eric Cutler, Zerbinetta: Sabine Devieilhe, Skladatel: Angela Brower, Harlekin: Huw Montague Rendall a další, orchestr: Orchestre de Paris.[2][3][4]

Odkazy

Reference
  1. Ariadna na Naxu v databázi Archivu Národního divadla
  2. Ariadna na Naxu [online]. Francouzský institut v Praze [cit. 2018-08-01]. Dostupné online. (česky a francouzsky)
  3. Ariane À Naxos [online]. Festival d’Aix [cit. 2018-08-01]. Dostupné online. (francouzsky)
  4. "Ariane à Naxos" de Strauss au Festival d’Aix-en-Provence - záznam představení [online]. ARTE TV [cit. 2018-08-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-08-01. (fr, en, de, es)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.