Romantická architektura

Počátky romantismu spadají do období odtržení umění od přítomnosti a jsou ovlivněny jeho nostalgickým zaměřením na minulost, tedy historismem. Romantická architektura jako svébytný styl prakticky neexistuje, konkrétní podoba je pak dána slohem, ze kterého stavba vychází. Nejčastějším slohem, který býval nejdříve a nejvíce napodobován, byla gotika, takovéto stavby či stavební úpravy označujeme jako novogotické. Později se začaly uplatňovat i reminiscence jiných stavebních slohů. Po stavbách postavených pod vlivem romantismu se obecně řečeno požadovalo, aby navozovaly romantický pocit, že jde o staré a historicky významné budovy. Někdy se proto tento typ architektury také označuje jako historizující architektura. Některé stavby romantismu se však mohly inspirovat i jinými vlivy než historií Evropy. V parcích například vznikají jakoby čínské pavilony nebo minarety (např. lednický park). Některé pseudohistorické stavby jsou postaveny záměrně tak, aby působily dojmem zříceniny (např. Janohrad v Lednickém areálu). Architektura romantismu bývá členitá, má uvolněnou formu a často postrádá symetrii.

• Českými výraznými zástupci této epochy jsou např. zámky Hluboká v jižních Čechách a Lednice na jižní Moravě v novogotickém slohu, Národní divadlo ve slohu novorenesančním. Ovšem domů a jiných objektů postavených v některém z historizujících slohů je v Česku nepočítaně.
• Slovenský architektonický romantismus se projevil např. v přestavbě zámku ve Veľkých Uherciach. Církevní architekturu reprezentují např. bratislavské kostely Kapucínsky a Blumentálsky.