Apollinaris Patera

Velikost základny je 296 kilometrů[1] (jiné zdroje uvádějí velikost základny 180 × 280 kilometrů[2]). Na vrcholku sopky je mělký kráter s nepravidelným okrajem, u kterého se předpokládá vznik spojený s explozivním vulkanismem.[3] Vyjma projevů exploze, se zde nachází i výlevný vulkanismus,[3] který vytvořil rozsáhlou výlevnou plošinu v převažujícím jižním až jihovýchodním směru.[4] Vzhled vulkánu naznačuje, že explozivní erupce jsou staršího data a že výlevný vulkanismus následoval až po explozi vulkánu[3] (spodní hesperian či pozdní noachian).[5] V západní části sopky jsou viditelné projevy skluzů, které napovídají, že zdejší materiál je tvořen sopečným popelem.[3]

Stáří sopky se odhaduje na 3 miliardy let[6] či více než 3,5 miliardy let.[7] I když se vypíná pouze přibližně 5 kilometrů[2] nad nulovou nadmořskou hladinu Marsu, je vrcholek většinu času zahalen v mracích.[6] Největší kráter nacházející se na vrcholku sopky dosahuje průměru 80,5 kilometrů[6] s největší hloubkou okolo 1 kilometru.[2]

Pojmenován byl v roce 1973[1] po horkém pramenu nacházející se severozápadně od italského Říma v oblasti Etruria.

Na snímcích je možné pozorovat i vztah magmatismu a ledu vázaného v půdě. Díky uvolněnému teplu z magmatu docházelo k roztání podzemního ledu v regolitu, což vedlo k lokálním záplavám.[5]