Apofenie

V roce 2008 Michael Shermer vytvořil slovo "patternicity", definované jako "tendence hledat smysluplné vzorce v šumu (informací) beze smyslu".[7][8] Učebnicový příklad Paternicity je ukázán na matematikovi Johnu Nashovi ve filmu Čistá duše (Beautiful mind), který v atace paranoidní schizofrenie vidí písmenkové šifry v novinových článcích.

V díle The Believing Brain (2011), Shermer také napsal, že lidé mají "tendenci tvořit vzorce se smyslem, záměrem a řádem", tuto tendenci nazval "agenticity".[9]

Roku 2011 parapsycholog David Luke navrhl, že koncept apofenie je jeden konec spektra a opačným konceptem chování (přisuzování náhodě něco, co je evidentně výsledkem cílené činnosti), které nazval "randomania". Tuto teorie uplatnil v tezi, že vysněné předjímání je skutečné a existence randomanie je důvodem, proč ho někteří lidé zamítají. [10]

Tento obličej, který sestává ze tří kruhů a jedné čáry je vnímaný jako obličej, přestože nese pouze jeden z mnoha znaků skutečného obličeje. Toto vnímání je u lidí způsobeno speciálním mozkovým procesem, rozpoznáváním tváře.

Reálný útvar na povrchu Marsu, do něhož se projektuje naše schopnost rozpoznávat tváře specializovanou oblastí mozku.

Pareidolie je druh nepatologické apofenie, kdy vnímáme zrakové tvary (Gestalty) ve zvucích či obrazech. Nejznámější pareidolie jsou zvířata, která vidíme v oblacích. Sluchovou pareidolii prožíváme, když ve zvuku sprchy jako by slyšíme zvonění telefonu.

Pareidolii také ovlivňuje vaše vnímání, pokud uvidíte tvář v neživém objektu, jako například (populární iluzi) tvář Ježíše na Marsu.

Někdy lidé vidí lidské tváře (někdy i náboženské postavy) ve skvrnách na toustu, ve vzorcích na dřevě či v zelenině.[11] K těmto paridoliím se pak upínají esoterické interpretace, které takto věští například z kávové sedliny.

V oblasti statistiky a strojového učení je apofenie příkladem toho, co je známé jako overfitting. K overfittingu dojde, když statistický model odpovídá spíše šumu než signálu. Model overfitů odpovídá konkrétním údajům nebo pozorování, spíše než obecným vzorcům obsažené v běžné populaci.

Apofenií je též i pociťované přesvědčení gamblerů, že opakující se čísla v ruletě mají nějakou logiku.[12] S tím souvisí jiná kognitivní iluze, která ale není apofenií, a to tzv. "omyl hazardního hráče". Tím je při hodu mincí chybné přesvědčení, že pravděpodobnost, že ("už konečně") padne panna, narůstá tím více, čím více před tím padlo orlů. Ale u hodu mincí, u rulety, stejně jako u nákupu losů, se jednotlivé pokusy vzájemně neovlivňují.

McGurkův efekt je psychická iluze při vnímání řeči. Spočívá v synergii dvou smyslových kanálů - zraku a sluchu při interpretaci slyšených slabik. Když na videu je tvář vyslovující slabiky "ga-ga", ale ze zvukového záznamu zní dabované slabiky "ba-ba", tak 98 % lidí je přesvědčeno, že slyší slabiky "da-da". Slabiky "da-da" jsou tedy výsledkem synergie zraku a sluchu.[13]