Apoštolský vizitátor

Jmenování apoštolského vizitátora pro celou diecézi znamená, že vizitátor má z pověření papeže přezkoumat celý chod úřadu diecézního biskupa i všech diecézních institucí. Konkrétní pravomoci apoštolského vizitátora jsou uvedeny ve jmenovacím listě. Obecnou úpravu úkolů a pravomocí v kanonickém právu nenajdeme.[2] Vizitátor je odpovědný pouze papeži. Vizitace neomezuje výkon úřadu navštíveného biskupa. Pokud se to ukáže jako nezbytné, může papež po zprávě vizitátorů přijmout další opatření.[3] Neoficiálně je apoštolská vizitace považována za první známku nedůvěry v diecézního biskupa, ve skutečnosti však může mít vizitace pouze za cíl shromáždit další nezávislé informace o stavu věcí. Apoštolští vizitátoři mohou být také jmenováni pro papežské vizitace řeholních kongregací a klášterů nebo jiných církevních institucí.

Vizitace jsou v zásadě součástí církevní rutiny: farnosti pravidelně navštěvuje jejich biskup – nebo jeden z jeho zástupců. Mnišské komunity a další větve řeholních řádů jsou v určitých intervalech, které jsou upraveny v jejich stanovách, navštěvovány vyššími představenými (odpovědným opatem, provinciálem nebo generálním představeným). Cílem těchto vizitací je posílit společenství a kongregace v jejich pastorační horlivosti a apoštolském postoji, vyjasnit nevyjasněné věcné a personální otázky nebo také zajistit nápravu.

Cílem apoštolské vizitace je zjistit konkrétní poměry v navštívené diecézi, její části nebo navštíveném společenství. Vizitátor musí zejména zjistit strukturální a personální problémy, které existují ve vedení diecéze a ve vedení semináře, a v případě potřeby připravit rozhodnutí Apoštolského stolce.