Antonio Vandini

Giuseppe Tartini, Vandiniho dlouholetý přítel i po návratu z Prahy.

První informace o činnosti Antonia Vandiniho jsou v dokumentu z 9. června 1721, kdy byl jmenován prvním violoncellistou v bazilice sv. Antonína v Padově. Dokument rovněž uvádí, že předtím působil na stejné pozici v bazilice Santa Maria Maggiore v Bergamu a od 27. září 1720 do 4. dubna 1721 také jako učitel hry na violoncello v Ospedale della Pietà v Benátkách, stejně jako Antonio Vivaldi. 1. listopadu 1721 nastoupil v orchestru padovské baziliky, kde působil dalších asi 50 let.

V roce následujícím, 18. června 1722, však dočasně rezignoval a odcestoval do Prahy, aby se v hlavním městě Českého království v červnu 1723 zúčastnil hudebních akcí u příležitosti oslav korunovace císaře Karla VI. českým králem. V Praze poté zůstal několik let a společně se slavným houslistou Giuseppem Tartinim vstoupil do služeb hraběte Františka Ferdinanda Kinského.

Na jaře 1726 se rozhodl opustit Prahu a vrátit se do Padovy. Zde od 1. června znovu nastoupil na svou původní pozici. V hudební činnosti pokračoval bez větších přerušení až do roku 1770 a úzce spolupracoval s Tartinim. Díky korespondenci, kterou Tartini vedl s věhlasným Pardem Martinim, jsou známy také některé životopisné údaje o Vandinim. V letech 1728–1748 Vandini a Tartini často hráli společně v Padově na Accademia dei Ricoverati a při slavnostech zbožného shromáždění Santa Cecilia (Pia Aggregazione di Santa Cecilia). Dne 4. října 1750 se Vandini zúčastnil oslav v bazilice sv. Františka v Assisi, kde hrál s houslistou Carlem Tessarinim.

Po smrti své manželky roku 1769 hostil Vandini Tartiniho ve svém domě až do roku 1770, kdy odešel do ústraní a své místo přenechal svému žákovi Giuseppu Calegarimu.

V roce 1776 se Vandini vrátil do rodné Boloni, kde o dva roky později zemřel. 

V několika padovských listech je Vandini zmiňován jako hráč na violu nebo housle, pravděpodobně proto, že držel smyčec pdobně jako hráči na violu. Svědčí o tom hlavně zmínka od anglického historika Charles Burney, který během své cesty do Itálie napsal:

Burney dále píše, že Italové obdivovali výkony Vandiniho a říkali, že hrál:

Vandiniho poznámky k biografii G. Tartiniho byly prvním zdrojem informací o životě Tartiniho. Stejně jako on a mnoho dalších skladatelů a hudebníků, také Vandini udržoval korespondenci s Padrem Martinim, z níž se dochovalo několik dopisů.

Do dneška se dochovalo jen několik Vandiniho skladeb: violoncellový koncert D dur a 6 violoncellových sonát (C dur / 1717, a moll / 2 B dur, C dur a E dur). Tyto skladby byly ovlivněny hudebním stylem jeho přítele Tartiniho.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Antonio Vandini na italské Wikipedii.

• E. van der Straeten: Historie violoncella, str. 162–3 (Londýn, 1915)
• P. Petrobelli: Giuseppe Tartini: biografické zdroje (Benátky, 1968)
• R. Giazotto: Antonio Vivaldi (Turín, 1973)
• G. Rostirolla: Hudební organizace v Ospedale della Pietà v době Vivaldiho, Nuova Rivista Musicale Italiana, str. 168–95 (1979)
• E. Grossato: Koncertní violoncello ve výrobě Vallotti v Il Santo, str. 590–8 (1980)
• T. Scandaletti: „Zbožná agregace S. Cecilie“ a padovské hudební prostředí v osmnáctém století, Rassegna Veneta of music studies, str. 93–111 (1988)
• J. Dalla Vecchia: Organizace antoniánské hudební kaple v Padově v osmnáctém století (Padova, 1995)
• S. Hansell a MN Massaro: Antonio Vandini v New Grove Dictionary of Music and Musicians

• Skladby Antonia Vandiniho / Antonio Vandini (jiná verze), na openMLOL, Horizons Unlimited srl.
• (EN) Spartace nebo libreta Antonia Vandiniho, na International Music Score Library Project, Project Petrucci LLC.
• (Skladby Antonia Vandiniho) Antonio Vandini, na MusicBrainz, MetaBrainz Foundation.